Song 2 | CzeCSP | STEP | A já -- šáronský kvítek, lilie údolní.

‏ Song of Solomon 2

1 A já -- šáronský ^{▼▼Iz 33,9p} kvítek, ^{▼▼[?], snad: asfodel / krokus / narcis (Iz 35,1). Asi ne růže (ve střv. a trad. překl.). Jde tu zřejmě o běžnou květinu (LXX, Vul), tedy o prostou krásu}

lilie ^{▼▼[Nejspíš Anthemis palaestina z čeledi hvězdnicovitých, Asteraceae. Připomíná náš rmen rolní n. heřmánek.]} údolní. ^{▼▼n : obyčejná kytička, jaká v údolích rozkvétá}

2 Pak tedy lilie ^{▼▼[Nejspíš Anthemis palaestina z čeledi hvězdnicovitých, Asteraceae. Připomíná náš rmen rolní n. heřmánek.]} mezi bodláky, ^{▼▼h.: ()trním (2Kr 14,9); [Asi trnitý keř astivida trnitá (Poterium spinosum) s drobnými červenými kvítky).}

to je má láska ^▼▼1,9p mezi ^{▼▼Pozn. 57 v tabulce na str. 1499}dívkami.

3 Pak tedy jabloň ^{▼▼[Ačkoliv se uvažuje i o možnostech jiného ovoce, v blízkových. milostné poezii (a nejen tam) jde o tradiční symbol plodnosti (srv. 8,5; 7,9).]} v lese mezi stromy,

to je můj milý mezi ^{▼▼Pozn. 54 v tabulce na str. 1499}mládenci.

Po jeho stínu ^{▼▼[Stín za horka zn. osvěžení a ochranu (srv. 1,6—7). Jabloň dává hustý stín, v tamním klimatu vítaný.]} ⌈jsem zatoužila.⌉ ^{▼▼n.: s touhou jsem usedla / v roztoužení jsem spočinula}

Sedím a na jeho sladkém ovoci

pochutnávám si. ^{▼▼h.: jeho ovoce je sladké mému patru; [chuťové vjemy jsou způsob poznání. Zde zřejmě polibek (jakož i ve 4,11; 7,9n).]}

4 Zaveďte ^{▼▼s alternativní vokalizací (LXX, Pš); TM: zavedl} mne, ⌈kde víno dávají,⌉ ^{▼▼h.: do domu vína; tj. pavilón — hodovní místnost (Est 7,8) / místo, kde se víno vyrábí; [?]; Vul: sklípek}

a ⌈podávejte mi lásku.⌉ ^{▼▼n.: obslužte mne láskou; alternativní vokalizace (několik střv. rkpp, LXX, podobně Vul). TM: jeho korouhev / zástavou nade mnou je láska; n : hledí na mne láskyplně / pohledem mi naznačuje, že se chce milovat}

5 Oživte ^{▼▼n.: Občerstvěte} mne ⌈hrozinkovými koláči,⌉ ^{▼▼2S 6,19; [Ze sušených slisovaných hroznů a jemné mouky. Dodává potěšení a energii (srv. podobnou energetickou bombu — 1S 30,12). Jako mimořádná pochoutka může být metaforou milování.]; LXX: vonnou myrhou; Vul: květy}

z jablek ^{▼▼n.: meruňek [?]; Př 25,11; Jl 1,12} mi dodejte sílu,

neboť jsem láskou ^{▼▼v. 4.7; 3,5.10; 5,8; 7,7; 8,4.6.7} nemocná. ^{▼▼2S 13,2}

6 ⌈Hlavou mu na levici ležím,⌉ ^{▼▼h.: Jeho levice je pod mou hlavou; n : Levici má pod mou hlavou; 8,3}

svou pravicí mne ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}objímá.

7 ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma,

při plachých ^{▼▼h.: polních / z neobydlené krajiny, tj. divokých. [Nejen plachá zvěř, ale i obvyklý milostný motiv (Př 5,19), zosobnění lásky a milování a kupodivu i bojovného mládí. Nadto „gazely“, h. cbáót, zní stejně jako přídomek Hospodina zástupů (Sabaot), jehož jménem se přísahalo v posvátných kontextech]; LXX: při mocích a při silách pole} gazelách a laních,

ať nebudíte, neprobouzíte lásku,

dokud nebude chtít. ^{▼▼//3,5; podob. 8,4; srv. 5,8}

Poznávání

⌈Slyš! To je můj milý!⌉ ^{▼▼h.: Hlas mého milého; (ale h. qól se běžně užívá i jako citoslovce: Slyš; Gn 4,10; Mi 6,9 aj.)}

^{▼▼Pozn. 63 v tabulce na str. 1499}Hleďte, už ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}jde!

Už skáče přes hory,

přeskakuje ^{▼▼n.: poskakuje / skotačí; h.: + přes} kopce.

9 Jako srnec je ^{▼▼h.: ()Podobá se srnci; v. 17; 8,14; Ž 144,4} můj milý,

jak ^{▼▼h.: nebo} samec ^{▼▼[Výraz nese v č. podobné sex. konotace jako obdobné výrazy pro vysokou ve stv. blízkovýchodní poezii.]} gazely. ^{▼▼h.: gazelák … jelínek (výrazy byly z rytmických důvodů prohozeny)}

^{▼▼Pozn. 63 v tabulce na str. 1499}Hleďte, už stojí u ⌈nás za zdí,⌉ ^{▼▼h.: za naší zdí}

do ^{▼▼h.: z (ale srv. Ezd 6,6; Jb 30,10} okének nahlíží, mřížkami ^{▼▼h.: + z; [Okna ve stv. domech neměla sklo, ale (pokud vůbec něco) mřížoví.]} hledí.

10 Ozval se můj milý,

toto mi praví:

Vstávej, má lásko,

pojď, ty má krásko.

11 Vždyť skončila už zima, ^{▼▼[Zima je v regionu především deštivá.]}

^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}pominuly ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}deště, ⌈jsou ty tam.⌉ ^{▼▼h.: odešel k sobě}

12 Květinky z ⌈půdy prokvétají,⌉ ^{▼▼h.: ukázaly se na zemi}

přišel čas révu prořezat, ^{▼▼h. zámír zn. jak „prořezání“, tak „prozpěvování“. Dvojí význam výrazu tvoří nápadné centrum mezi dvěma refrény („Vstávej…“, vv. 10.13), které asi účinkovalo tak, že po představě prokvétání vyvolalo ve čtenáři / posluchači představu prořezávání. [Réva se před novým vegetačním obdobím musí radikálně zbavit přebytečných výhonků.] Jakmile se ale přejde ke hlasu hrdličky, aktualizuje se pojem „zpěv“ a předcházející výraz je přeznačen.}

hrdliččin hlas je slyšet ⌈po kraji.⌉ ^{▼▼h.: v naší zemi; n : u nás po kraji}

13 Na fíkovníku dozrávají ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}fíky první, ^{▼▼h.: F. dozrál / barvil [?] své rané fíky; [fíkovník rodí víckrát a zde počíná zrát raná úroda]}

^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}réví už rozkvétá, ^{▼▼h.: jsou v květu; v. 15; 7,13†} ^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}vydává vůni.

Vstávej, má lásko,

pojď, ty má krásko.

14 Holoubku ^{▼▼[Stále se oslovuje milá. Výraz zn. holuba i holubici. Záměna rodu má v č. zvláštní mazlivou konotaci.]; 1,15} můj ve skále schovaný, ^{▼▼h.: v rozsedlinách skály; [jde o nějaký skalní úkryt, ne nutně „rozsedlinu“, jistě ale těžko přístupné místo]; [?]; LXX: přední hradbě / předhradbí; Vul: v dutině zdi / ohrady}

ukrytý ^{▼▼h.: ve skrýši} na srázu u stěny, ^{▼▼[patrně skalní římsa]; Ez 38,20}

jak vypadáš, ^{▼▼h.: tvé vzhledy} ukaž se mi,

⌈ať slyším⌉ ^{▼▼h.: nech mi zaznít} tvůj hlas!

Vždyť hlas tvůj tak libě zní

a ⌈pohled na tebe⌉ ^{▼▼h.: tvůj vzhled} je plný krás.

15 Pochytejte ^{▼▼srv. však 7,1p — pl. může mínit i jedince} nám lišky,

lištičky, ^{▼▼h.: malé / mladé lišky} co na vinicích škodí. ^{▼▼ptc., tj. právě v tuto chvíli, ne obecně. [Lišky prý hrabou v půdě a požírají hrozny.]}

Vždyť naše vinice rozkvétá. ^{▼▼v. 13p; [Podle vv. 16—17 hovoří milá, a to patrně už zde, neboť předěl se zdá silnější mezi vv. 14 a 15 než 15 a 16.]}

16 Můj milý je můj

a já jeho.

V liliích se pase. ^{▼▼n.: pase stádo; [ale protože je jako srnec (2,9) a milá je lilie (2,1), nejspíš se pase na ní. Gazely se skutečně pasou v takovém porostu. Srv. 6,2.]}

17 Než zavane den a prchnou stíny, ^{▼▼4,6; [Může zn. i opak, nikoliv ráno, ale večer: den odvane s pravidelným chladným vánkem v podvečer (Gn 3,8), kdy se stíny prodlužují („postupují“ místo „prchnou“). To by milý byl zván na noc]}

ukaž ^{▼▼h. sób (kořen s–b–b) zn. změnu směru. Jeho užití zde není jasné. Nejspíš jde o nějaké pozvání („zatoč“ ke mně). Slso zn. i ležení okolo prostřené tabule („přijď“ stolovat). Nebo jde o výzvu: proměň se — tedy synonymum k násl. slsu „buď jako“ / „připodobni se“.} se, ⌈můj milý,

⌈buď jako⌉ ^{▼▼h.: podobej se} srnec,

jak ^{▼▼h.: nebo} samec gazely⌉ ^{▼▼Odráží velmi podobnou formulaci ve 2,9. Tímto rámcem se zpěv 2,8—17 vyčleňuje jako celek.}

na ⌈horách mezi vrcholy.⌉ ^{▼▼[Lze chápat i jako místní jméno: na horách Beter. Pravděpodobnější je symbolika odvozená od významu přívlastku. Výraz patrně zn. část těla, půlky oběti. Koehler uvažuje o pohoří se soutěskou. Přeloženo ve shodě se slovesem beter (— půlit) a s přihlédnutím k erotickému ladění básně; $}