Mat 4 | CzeCSP | STEP | Tehdy Duch Ježíše vyvedl do pustiny, aby byl pokoušen od Ďábla.

‏ Matthew 4

Pokušení v pustině

1 Tehdy ^{▼▼//Mk 1,12n; L 4,1—13} Duch Ježíše vyvedl do pustiny, aby byl pokoušen ^{▼▼n.: vyzkoušen / vystaven zkoušce; 1K 7,5; 10,13; Zj 2,10} od Ďábla. ^{▼▼13,39; 25,41; Sk 10,38!; 1Tm 3,6n; Jk 4,7!; ř. diabolos = žalobce / pomlouvač (1Tm 3,11). V LXX překlad h. sátán. (Mt 4,10). V judaismu ten, kdo žaluje před Božím soudem, ale potom i ten, kdo pokouší, svádí ke zlému, aby měl co žalovat.} 2 A když se postil ^{▼▼6,16; 9,15; Sk 13,2n} čtyřicet dní a čtyřicet nocí, ^{▼▼Ex 34,28; 1Kr 19,8} nakonec vyhladověl. ^▼▼21,18 3 Tu přistoupil Pokušitel ^{▼▼1Te 3,5} a řekl mu: „Jsi–li Syn Boží, ^{▼▼14,33; 16,16; 26,63; Mk 3,11; L 1,35; J 1,34.49; Sk 9,20} řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ 4 On však ⌈na to⌉ ^{▼▼ř.: odpověděv} řekl: „Je napsáno: 'Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.' ^{▼▼//Dt 8,3; J 4,34}“ 5 Potom ho Ďábel vzal do svatého města, ^{▼▼27,53; Neh 11,1p; Zj 11,2} postavil ho na okraj střechy chrámu 6 a řekl mu: „Jsi–li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je napsáno: 'Svým andělům přikáže o tobě, a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen.' ^{▼▼Ž 91,11n}“ 7 Ježíš mu řekl: „Je také napsáno: 'Nebudeš pokoušet ^{▼▼n.: zkoušet} Pána, svého Boha.' ^{▼▼//Dt 6,16}“ 8 Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa ^{▼▼16,26; 1J 2,15—17; Zj 21,10} a jejich slávu. 9 A řekl mu: „Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi.“ 10 Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, ^▼▼16,23 Satane. ^{▼▼12,26; 1Pa 21,1; Jb 1,6; Mk 1,13!; Sk 26,18; Ř 16,20; Zj 2,9} Vždyť je napsáno: 'Pánu, svému Bohu, se budeš klanět ^{▼▼8,2!; Ž 95,6; J 4,20; Sk 8,27!; Zj 4,10!} a jeho jediného uctívat.' ^{▼▼//Dt 6,13}“ 11 A tehdy ho Ďábel opustil. A hle, andělé ^{▼▼26,53; He 1,14} přistoupili a sloužili mu.

Ježíš začíná kázat

Když [Ježíš] uslyšel, že byl Jan uvězněn, ^{▼▼ř.: vydán} odebral se do Galileje. 13 Opustil Nazaret, ^▼▼2,23 šel a usadil se v Kafarnaum, ^{▼▼8,5; 11,23; 17,24; Mk 1,21; J 2,12} které je u moře, v oblastech Zabulón ^{▼▼Joz 19,10—16} a Neftalí, ^{▼▼Joz 19,32—39} 14 aby se naplnilo, ^▼▼1,22p co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: 15 'Země Zabulón a země Neftalí, cestou u moře, za Jordánem -- Galilea pohanů; ^{▼▼ř.: národů} 16 lid sedící v temnotě uviděl veliké světlo, těm, kteří seděli v krajině a stínu smrti, vzešlo světlo.' ^{▼▼//Iz 9,1n}

17 Od té chvíle začal Ježíš hlásat a říkat: „Čiňte pokání, ^▼▼3,2p neboť se přiblížilo ^{▼▼10,7; Mk 1,15} království Nebes.“

První učedníci

Když ^{▼▼//Mk 1,16—20; srv. L 5,1—11} se procházel podél Galilejského moře, ^{▼▼Galilejské moře (zvané též Tiberiadské — J 6,1 či Genezaretské) je jezero na horním toku Jordánu, od severu k jihu 21 km dlouhé, od západu k východu 12 km široké, hluboké až 48 m; Mt 15,29} uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr ^{▼▼J 1,42} a jeho bratra Ondřeje, jak do moře vrhají kruhovou síť; ^{▼▼Mk 1,16†} byli totiž rybáři. 19 Řekl jim: „Pojďte za mnou ^{▼▼8,22; 9,9; 16,24} a učiním z vás rybáře lidí. ^{▼▼Je to Ježíš, kdo si povolává své učedníky. Žádný rabín nepovolal svého žáka z vlastního rozhodnutí; záleželo na žákovi, koho si zvolí za svého učitele. Srv. J 15,16.}“ ^{▼▼L 5,10} 20 Oni hned opustili ^{▼▼9,27; 19,29; He 11,27} sítě a následovali ^{▼▼8,10.19; 9,9; 19,21.28; J 8,12; Zj 14,4} ho. 21 A když odtamtud poodešel, uviděl jiné dva bratry, Jakuba, ^{▼▼Sk 12,2} syna Zebedeova, ^{▼▼10,2; 20,20; 26,37; 27,56} a jeho bratra Jana, ^▼▼17,1 jak v lodi se svým otcem Zebedeem spravují své sítě. I povolal je. 22 Oni ihned opustili loď i svého otce a následovali ho.

Evangelium království v Galileji

Procházel celou Galilejí, učil ^{▼▼5,2; 7,29; 9,35; 11,1; 13,54; 26,55} v jejich synagogách, ^{▼▼6,2; 9,35; 12,9; 13,54; [místo, kde se židé za pověřeného vedení (L 8,41) setkávali k modlitbě a čtení z Písma, ale také místo soudu (Mt 10,17!)]; Mk 1,21!; Sk 9,20!} hlásal ⌈evangelium království⌉ ^{▼▼n.: evangelium (tj. dobrou / radostnou zprávu) o království (9,35; 24,14)} a uzdravoval ^{▼▼9,35; 10,1; L 5,17; Sk 10,38} každou nemoc a každou slabost ^{▼▼ř. malakia na rozdíl od nosos (nemoc) znamená spíše ochablost nemocí způsobenou (9,35; 10,1†; Dt 7,15)} v lidu. 24 Pověst ^{▼▼ř. hé akoé („to slyšení“); 14,1; Mk 1,28; n.: zvěst (J 12,38)} o něm se roznesla po celé Sýrii. ^{▼▼Mk 7,26; L 2,2; Sk 15,23; Ga 1,21} Přinesli k němu všechny nemocné, ^{▼▼ř.: mající se zle; 14,35} kteří byli sužováni rozličnými nemocemi a trápeními, démonizované, ^{▼▼8,16; 9,32; 12,22; 15,22; J 10,21} náměsíčné ^▼▼17,15 i ochrnuté ^{▼▼8,6; 9,2} a on je uzdravil. 25 Šly za ním veliké zástupy ^{▼▼8,1; 13,2; 15,30; 19,2; L 5,15; 14,25} z Galileje, Dekapole, ^{▼▼'Desetiměstí': města ve východním Zajordání; Mk 5,20} Jeruzaléma, Judska i Zajordání. ^{▼▼Mk 3,8}