Mat 27 | CzeCSP | STEP | Když nastalo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho usmrtí.

‏ Matthew 27

Juda vrací peníze a věší se

1 Když nastalo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho usmrtí. 2 Spoutali ho, odvedli a vydali ^{▼▼20,19; Sk 3,13} vladaři [Pontiu] Pilátovi. ^{▼▼Pilát byl římským prefektem v Judsku v létech 26—36 po Kr. Za brutální postup proti Samařanům byl r. 36 pohnán k zodpovědnosti do Říma (L 3,1; 13,1; Sk 4,27; 13,28; srv. 23,24p; 1Tm 6,13).}

3 Když ⌈jeho zrádce Juda⌉ ^{▼▼n.: Juda, který ho zrazoval (srv. 26,16)} uviděl, že byl Ježíš odsouzen, pocítil lítost ^{▼▼2K 7,10} a vrátil třicet stříbrných ^▼▼26,15 velekněžím a starším, 4 říkaje: „Zhřešil ^{▼▼Ex 9,27; 1S 15,24} jsem, zradil ^{▼▼ř.: vydal} jsem nevinnou krev!“ ^{▼▼2Kr 21,16!; Mt 27,19.24} Oni však řekli: „Co je nám po tom? ⌈To je tvoje věc⌉! ^{▼▼ř.: Ty uvidíš (= Ty musíš vidět, co s tím)}“ 5 Tu pohodil ty stříbrné ⌈do svatyně⌉ ^{▼▼var.: ve svatyni} a vzdálil se; pak odešel a oběsil se. ^{▼▼Sk 1,18n} 6 Velekněží vzali ty stříbrné a řekli: „Není dovoleno vhodit je do chrámové pokladny, protože je to cena za krev.“ 7 Uradili ^▼▼12,14p se a koupili za ně hrnčířovo pole k pohřbívání cizinců. 8 Proto je ono pole až dodnes nazýváno Polem krve. 9 Tehdy se naplnilo, ^▼▼1,22p co bylo řečeno skrze proroka Jeremjáše: 'I vzali ^{▼▼var.: vzal … dal} třicet stříbrných, cenu Oceněného, který byl oceněn od synů Izraele; 10 a dali ^{▼▼var.: vzal … dal} je za hrnčířovo pole, jak mi nařídil Pán.' ^{▼▼//Za 11,12n; Jr 19,1-13; 32,6—9}

Ježíš před Pilátem

Ježíš ^{▼▼//Mk 15,2—5; L 23,2; J 18,29—38} byl postaven před vladaře. ^{▼▼10,18; Sk 23,33} Vladař se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ ^{▼▼v. 29.37; 2,2} Ježíš [mu] řekl: „Ty to říkáš.“ ^▼▼26,64 12 A když ho velekněží a starší obviňovali, nic neodpověděl. ^{▼▼Ž 39,10; Sk 8,32} 13 Tu mu Pilát řekl: „Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají? ^{▼▼ř.: svědčí}“ 14 Ale on mu neodpověděl ani na jedno obvinění, takže se vladař velmi divil.

15 O svátcích ^▼▼26,5 měl vladař ve zvyku ^{▼▼[mimo evangelia není o tomto zvyku nic známo]} propouštět zástupu jednoho vězně, kterého chtěli. 16 Tehdy tam měli významného ^{▼▼ř. episémos; Ř 16,7†.} vězně, který se jmenoval ^{▼▼var.: + Ježíš (/-e)} Barabáš. 17 Když se tedy lidé shromáždili, řekl jim Pilát: „Koho chcete, abych vám propustil, ^{▼▼var.: + Ježíš (/-e)} Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Kristus?“ ^{▼▼v. 22; 1,16} 18 Věděl totiž, že ho vydali ze závisti. 19 Když seděl na soudní stolici, ^{▼▼[Vyvýšené pódium se schody a obvykle se „stolicí“. Užívali ho vladaři při promluvě ke shromáždění či proslovení úředních prohlášení, často právní povahy (Sk 12,21; 25,6; 2K 5,10)} ⌈vzkázala mu jeho žena⌉: ^{▼▼ř.: poslala k němu žena jeho řkouc} „Neměj nic s tím spravedlivým, neboť jsem dnes kvůli němu ve snu ^{▼▼1,20; Gn 20,6; 31,11} mnoho vytrpěla.“ 20 Velekněží a starší přesvědčili zástupy, aby si vyžádaly Barabáše, ^{▼▼Sk 3,14} ale Ježíše aby daly zahubit. 21 Vladař jim tedy ^{▼▼ř.: pak odpověděv} řekl: „Kterého z těch dvou chcete, abych vám propustil?“ Oni řekli: „Barabáše!“ 22 Pilát jim řekl: „Co tedy ⌈mám udělat⌉ ^{▼▼n.: učiním} s Ježíšem, zvaným Kristus?“ Všichni [mu] řekli: „Ať je ukřižován!“ 23 A [vládce] řekl: „Co tedy udělal zlého?“ Oni však ještě víc křičeli: „Ať je ukřižován!“ 24 Když Pilát uviděl, že to ničemu neprospívá, ale že pozdvižení je čím dál větší, vzal vodu, umyl si před zástupem ruce ^{▼▼Ž 26,6; 73,13; Dt 21,6—8} a řekl: „Jsem nevinen ⌈touto krví⌉. ^{▼▼var.: krví tohoto spravedlivého} Je to vaše věc. ^▼▼v. 4p“ 25 A všechen lid na to řekl: „Jeho krev na nás ^{▼▼Joz 2,19; Sk 5,28} a na naše děti!“ 26 Pak jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat ^{▼▼[bývalo tak kruté (s velkou ztrátou krve), že některé oběti zemřely již před ukřižováním; lat. se označovalo verberatio]; Iz 53,5} a vydal ho, aby byl ukřižován.

Vojáci se Ježíšovi vysmívají

Tehdy ^{▼▼//Mk 15,16—20} vladařovi vojáci vzali Ježíše do ⌈vládního paláce⌉ ^{▼▼ř.: pretoria; Sk 23,35; Fp 1,13p} a shromáždili k ^{▼▼n.: na něho} němu celý oddíl ^{▼▼ř.: pluk; J 18,3; Sk 10,1p} vojska. 28 Svlékli ho a oblékli mu šarlatový ^{▼▼Zj 17,3n} plášť, ^{▼▼v. 31†; [vnější plášť řím. vojáků měl rudou královskou barvu a tak připomínal královské roucho]} 29 upletli věnec z trní a vložili jej na jeho hlavu a do pravé ruky mu dali rákosovou hůl. ^{▼▼Zj 11,1} Padali před ním na kolena ^▼▼17,14! a posmívali ^{▼▼var.: vysmáli} se mu: „Buď zdráv, králi Židů!“ ^▼▼v. 11 30 A když ho poplivali, vzali tu hůl a začali ho bít po hlavě. 31 Když se mu naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli mu jeho šaty. A odvedli ho, aby ho ukřižovali.

Ukřižování

Když ^{▼▼//Mk 15,22—32; L 23,33—43; J 19,17—24} vycházeli, ^{▼▼tj. ven z města, protože podle řím. a žid. práva se popravy směly vykonávat jen za městem (viz. 1Kr 21,13; Sk 7,58; He 13,12).} potkali ^{▼▼n.: nalezli} jednoho člověka z Kyrény, ^{▼▼ř.: Kyréňana; Sk 2,10p} jménem Šimon; toho přinutili, aby vzal ^{▼▼n.: zdvihl; [po bičování (v. 26p) nebyl schopen ho nést sám]} jeho kříž. ^{▼▼[prav. je míněn příčný trám (lat. patibulum), protože vztyčený kůl zůstával obvykle v zemi na místě popravy]} 33 Když přišli na místo zvané Golgota, ^{▼▼dle h. gulgólet (srv. 2Kr 9,35)} což znamená 'Místo lebky', ^{▼▼lat. Calvaria} 34 dali Ježíšovi ^{▼▼ř.: mu} pít víno smíchané se žlučí. ^{▼▼Ž 69,22
,} ^{▼▼[Podle tradice jeruz. ženy poskytovaly toto tišící narkotikum vězňům, kteří byli křižováni. Ježíš to odmítl, protože chtěl být plně při vědomí až do své smrti.]} Okusil, ale nechtěl pít. 35 Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty házejíce o ně los; ^{▼▼var.: [+ , aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka: „Rozdělili si mé šaty a losovali o můj oděv“]; (J 19,24); //Ž 22,19} 36 pak seděli a střežili ^▼▼v. 54 ho tam. 37 Nad hlavu mu dali ⌈nápis o jeho provinění⌉: ^{▼▼ř.: vinu jeho napsanou:} „Toto je Ježíš, král Židů.“ 38 Zároveň s ním byli ukřižováni dva lupiči, ^{▼▼Ř. léstés označuje lupiče / banditu, ale také člena povstaleckého hnutí — rebela. Zde jde spíše o zélóty ('horlivce'), kteří bojovali proti Římanům.} jeden po pravici a druhý po levici. 39 Kolemjdoucí ho uráželi, potřásali hlavou ^{▼▼ř.: svými hlavami; Ž 22,8; Pl 2,15} 40 a říkali: „Ty, který boříš svatyni a ve třech dnech ji stavíš, ^▼▼26,61 zachraň se, jsi–li Syn Boží, [a] sestup s kříže!“ 41 Podobně se posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími. Říkali: 42 „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je ^{▼▼var.: Je–li} králem Izraele, ať nyní sestoupí s kříže, a my v něho uvěříme. 43 Složil naději v ^{▼▼n.: Spolehl se na …; Fp 1,14} Bohu, ať [ho] nyní vysvobodí, ⌈stojí–li o něho⌉. ^{▼▼Ž 22,9; ř.: chce–li ho} Vždyť řekl: 'Jsem Boží Syn!'“ 44 Stejně ho tupili i lupiči, ^{▼▼Ř. léstés označuje lupiče / banditu, ale také člena povstaleckého hnutí — rebela. Zde jde spíše o zélóty ('horlivce'), kteří bojovali proti Římanům.} kteří byli ukřižováni spolu s ním.

45 Od ^{▼▼//Mk 15,33—41; L 23,44—49} šesté hodiny ^{▼▼tj. poledne} nastala tma ^{▼▼Am 8,9; Zj 8,12} po celé zemi až do hodiny deváté. ^{▼▼tj. třetí hod. odpoledne} 46 Kolem deváté ^{▼▼tj. třetí hod. odpoledne} hodiny zvolal Ježíš silným hlasem: ^{▼▼J 11,43} „Eli, Eli, lema sabachthani?“ ^{▼▼//Ž 22,1} To jest: 'Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?' 47 A když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „Ten člověk volá Eliáše.“ 48 Jeden z nich ihned vyběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, připevnil na rákosovou hůl a dával mu pít. ^{▼▼Ž 69,22} 49 Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“ 50 Ale Ježíš znovu vykřikl silným hlasem ^{▼▼ř.: velikým; L 4,33!; Zj 5,2} a vypustil ducha.

51 A hle, opona ^{▼▼ř. katapetasma: chrámová opona oddělující svatyni od nejsvětější svatyně. (V NS 6×: Mt 27,51; Mk 15,38; L 23,45; He 6,19; 9,3; a 10,20†.)} svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů a země se zatřásla a skály se roztrhly 52 a hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; 53 když vyšli z hrobů po jeho vzkříšení, ^{▼▼Iz 26,19; Da 12,2; Ez 37,13; n.: zmrtvýchvstání (srv. 16,21 a 26,32); ř. egersis — 'vstání'; HL} vstoupili do svatého města ^▼▼4,5 a ukázali se mnohým.

54 Když setník ^▼▼8,5 a ti, kdo s ním střežili Ježíše, uviděli zemětřesení a to, co se stalo, velmi se ulekli a řekli: „Opravdu ^▼▼14,33 to byl Boží Syn!“ ^▼▼4,3 55 Bylo tam mnoho žen ^{▼▼L 8,2n} dívajících se zdaleka, které se vydaly za Ježíšem z Galileje a sloužily mu. 56 Mezi nimi byla Marie Magdalská, ^▼▼28,1 Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka synů Zebedeových. ^▼▼20,20

Uložení do hrobky

Když ^{▼▼//Mk 15,42—47; L 23,50—56; J 19,38—42} nastal večer, přišel bohatý člověk z Arimatie, ^{▼▼[vesnice v efrajimském pohoří, asi 32 km SZ od Jeruzaléma; již Eusebius ji ztotožňoval s Rámou (1S 1,1)]} jménem Josef, který se také sám stal Ježíšovým učedníkem. 58 Ten přišel k Pilátovi a požádal ^{▼▼L 23,52p} o Ježíšovo tělo. ^{▼▼Dt 21,22n} Tehdy Pilát rozkázal, aby mu [to tělo] vydali. 59 Josef tělo vzal, zavinul je do čistého plátna 60 a položil [je] do své nové hrobky, kterou vytesal ve skále. Pak ke vchodu ^{▼▼ř.: dveřím} do hrobky přivalil veliký kámen a odešel. 61 Byla tam Marie Magdalská a ta druhá Marie a seděly naproti hrobu.

Zajištění hrobu

Nazítří, to je po přípravě na svátek, ^{▼▼[označení pátku jako dne přípravy na sabat]} se u Piláta shromáždili velekněží a farizeové 63 a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že onen svůdce ^{▼▼J 7,12; 2K 6,8; 2J 1,7} ještě za svého života řekl: 'Po třech dnech vstanu. ^{▼▼n.: budu vzbuzen / vzkříšen; 16,21}' 64 Rozkaž tedy, ať je do třetího dne hrob zajištěn, aby nepřišli [jeho] učedníci, neukradli ho ^{▼▼var.: + v noci} a neřekli lidu: 'Vstal ^▼▼v. 63 z mrtvých.' A bude poslední blud ^{▼▼2Pt 2,18; Ju 1,11} horší než ten první.“ 65 Pilát jim řekl: „Máte ^{▼▼n.: Tady máte} stráž. Jděte a zabezpečte to, jak umíte.“ 66 Oni pak šli a zabezpečili hrob ⌈tak, že zapečetili ^{▼▼Da 6,17} kámen a postavili k němu stráž⌉. ^{▼▼ř.: zapečetivše kámen se stráží}