Mat 26 | CzeCSP | STEP | I stalo se, že když dokončil všechna tato slova , řekl Ježíš svým učedníkům:

‏ Matthew 26

Spiknutí proti Ježíšovi

1 I stalo se, že když dokončil ^▼▼7,28 všechna tato slova, řekl Ježíš svým učedníkům: 2 „Víte, že za dva dny bude ⌈Hod beránka⌉ ^{▼▼V ř. je aramejský tvar pascha (h. pesach) znamená 'překročení / pominutí'. [Svátek se nazývá podle pominutí domů označených krví beránka při poslední ráně egyptské. Ex 12 (zvl. vv. 12.13.23 a 27). Srv. L 22,1p.]} a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován. ^▼▼16,21“ 3 Tehdy se shromáždili velekněží ^{▼▼var.: [+ , učitelé Zákona]} a starší lidu ve ^{▼▼ř.: do … dvora} dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, ^{▼▼Kaifáš byl veleknězem v letech 18—36 po Kr.; v. 57; L 3,2; J 11,49; Sk 4,6p} 4 a společně se poradili, ^{▼▼12,14p; 22,15} jak by se lstí Ježíše zmocnili a zabili ho. 5 Říkali však: „Ne ve svátek, aby nenastalo pobouření mezi lidem.“

Ježíš v Betanii pomazán

Když ^{▼▼//Mk 14,3—9; J 12,1—8; srv. L 7,37n} byl Ježíš v Betanii ^▼▼21,17p v domě Šimona Malomocného, ^{▼▼[jeho jméno může naznačovat, že byl dobře známou obětí malomocenství a Ježíš ho uzdravil]} 7 přistoupila k němu žena, která měla alabastrovou nádobku ^{▼▼[nádobka s dlouhým hrdlem byla zapečetěna a pro použití obsahu se musela rozbít]} drahocenného ^{▼▼[hodnota představovala cca roční mzdu dělníka (J 12,5)]} oleje, a když byl u stolu, ^{▼▼v. 20; 9,10p} vylila mu ji na hlavu. ^{▼▼Ž 133,2; Kaz 9,8} 8 Když to [jeho] učedníci uviděli, rozhořčili ^{▼▼21,15p; Mk 10,14} se a řekli: „K čemu tato ztráta? ^{▼▼ř.: zmar / zahynutí; srv. Fp 3,19} 9 Vždyť se to ^{▼▼var.: [tento olej]} mohlo draze prodat a peníze dát chudým.“ ^{▼▼Mk 14,4n} 10 Ježíš to poznal a řekl jim: „Proč působíte té ženě těžkosti? ^{▼▼Ga 6,17} Vykonala na mně dobrý skutek. ^{▼▼Sk 9,36!} 11 Vždyť chudé ^{▼▼Ga 2,10} máte stále s sebou, ^{▼▼Dt 15,11} mne však nemáte stále. ^{▼▼J 13,33} 12 Když ona vylila tento olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. 13 Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium, ^{▼▼Mk 14,4n} bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“

Juda nabízí zradu

Potom jeden ze Dvanácti, ^▼▼10,1 který se jmenoval Juda Iškariotský, ^{▼▼Bezův kodex a lat. rkpp: Skariótés; 10,4} šel k velekněžím 15 a řekl: „Co jste ochotni mi dát, když ^{▼▼ř.: a já} vám ho vydám?“ ^{▼▼n.: zradím} A oni mu odvážili ^{▼▼Zde je užito stejné sloveso (estésan, aorist od histanai = ustanovit, odvážit / vyplatit [peněžitou částku]) jako v Za 11,12 LXX.} třicet stříbrných. ^{▼▼[tj. odpovídá hodnotě 120 denárů (20,2p)]; Za 11,12} 16 Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, ^{▼▼n.: čas; Mk 6,21} aby jim ho vydal. ^{▼▼n.: zradil; ř. paradidonai = vydat / zradit}

Velikonoční večeře

Prvního ^{▼▼//Mk 14,10—16; L 22,33—13} dne svátku nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu ⌈velikonočního beránka⌉? ^{▼▼ř.: pascha — stejně ve vv. 2p. 18 a 19}“ 18 On pak řekl: „Jděte do města k jistému ^{▼▼n.: k jednomu / k tomu a tomu …; ř. ho deina ('kdosi / někdo'); HL} člověku a řekněte mu: 'Učitel ^▼▼8,19p říká: Můj čas ^▼▼J 7,6 je blízko. Budu u tebe se svými učedníky slavit velikonočního beránka.'“ 19 A učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, ^▼▼21,6! a připravili velikonočního beránka. 20 Když nastal večer, stoloval ^▼▼v. 7 s Dvanácti [učedníky]. 21 A když jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí. ^{▼▼n.: zradil; ř. paradidonai = vydat / zradit}“ 22 Velmi se rmoutili a jeden každý [z nich] [mu] začal říkat: „Jsem to snad já, Pane?“ 23 On odpověděl: „Kdo se mnou namočil ruku v míse, ^{▼▼Ž 41,10; J 13,18; [Tehdy běžný způsob stolování. Společné jídlo v tehdejší kultuře vyjadřovalo: „Jsem tvůj přítel, nezraním tě“.]} ten mě zradí. ^{▼▼n.: zradil; ř. paradidonai = vydat / zradit} 24 Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ^{▼▼v. 31; 2,5p} ale běda tomu člověku, ^▼▼18,7 skrze něhož bude Syn člověka zrazen. ⌈Pro toho by bylo lépe, kdyby se⌉ ^{▼▼ř.: Jemu by bylo lépe, kdyby se ten člověk …} nenarodil!“ 25 Juda, který ho zrazoval, ^{▼▼v. 16p} ⌈na to⌉ ^▼▼4,4 řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“ ^{▼▼v. 49; Mk 9,5p; J 1,38} [Ježíš] mu odpověděl: ^{▼▼ř.: říká} „Tys to řekl.“ ^▼▼v. 64

Ustanovení Památky

Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, ^{▼▼var.: [vzdal díky]; 14,19} rozlomil ^{▼▼L 24,30; Sk 2,46; 20,7; 1K 10,16} ho, dal ^{▼▼var.: [dával]} učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.“ 27 Pak vzal kalich, ^{▼▼Ž 116,13} vzdal díky a dal jim ho ⌈se slovy⌉: ^{▼▼ř.: říkaje} „Napijte ^{▼▼Iz 55,1; 1K 10,4} se z něho všichni. 28 Neboť toto je má krev [nové] smlouvy, ^{▼▼Ex 24,8; Za 9,11; He 9,20; Jr 31,31} která se vylévá ^{▼▼ř.: je vylévána} za mnohé ^{▼▼20,28; Ř 5,15} na odpuštění ^{▼▼Ef 1,7; Ko 1,14; He 9,22; Zj 7,14} hříchů. 29 Pravím vám, [že] od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“ ^▼▼13,13 30 A zazpívali chvalozpěv ^{▼▼[zpívaly se Ž 115—118]} a vyšli na Olivovou ^▼▼21,1 horu.

Ježíš předpovídá Petrovo zapření

Tehdy ^{▼▼//Mk 14,27—31; L 22,31—34} jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, ^{▼▼n.: budete nade mnou … pohoršeni} neboť je napsáno: 'Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.' ^{▼▼//Za 13,7; J 16,32} 32 Ale po svém vzkříšení ^▼▼16,21 vás předejdu do Galileje.“ ^▼▼28,7 33 ⌈Na to⌉ ^▼▼4,4 mu Petr řekl: „Kdyby všichni od tebe odpadli, ^▼▼v. 31 já nikdy neodpadnu!“ ^{▼▼J 13,36—38} 34 Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že mě této noci, dřív než kohout zakokrhá, ^{▼▼n.: se ozve; všude v evangeliích je sloveso zakokrhat překladem ř. fónésai (= 'zavolat'); v. 75.} třikrát zapřeš.“ 35 Petr mu řekl: „I kdybych měl s tebou zemřít, určitě tě nezapřu.“ Podobně mluvili i ostatní učedníci.

V Getsemane

Tehdy ^{▼▼//Mk 14,32—42; L 22,40—46} s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane ^{▼▼Getsemane ('lis na olej') — zahrada ležící na vých. úbočí Kidrónu.} a řekl učedníkům: „Posaďte se zde, zatímco se tamhle odejdu pomodlit.“ 37 Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny; ^{▼▼17,1; Mk 5,37} tu se začal rmoutit a znepokojovat. 38 Pak jim řekl: „Má duše je smutná ^{▼▼Ž 42,6; J 12,27} až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“ 39 A trochu poodešel, padl na tvář, modlil ^{▼▼L 3,21!} se a říkal: „Můj Otče, je–li to možné, ať mne mine tento kalich. ^{▼▼20,22; J 18,11} Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“ ^{▼▼J 6,38} 40 Potom přišel k učedníkům a nalezl je spící, ^{▼▼L 9,32} i řekl Petrovi: „To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu? 41 Bděte ^▼▼24,42! a modlete se, abyste nevešli do pokušení. ^{▼▼L 22,40
,} ^{▼▼1Pt 5,8} Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“ 42 Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: „Můj Otče, není–li možné, aby [mne] tento [kalich] minul, musím–li ^▼▼16,21 ho vypít, staň se tvá vůle.“ 43 Pak šel a nalezl je opět spící, protože měli velmi těžká víčka. ^{▼▼Mk 14,40} 44 I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí, říkaje [opět] stejnou prosbu. ^{▼▼ř. logos = věc / slovo} 45 Tehdy přišel ke [svým] učedníkům a řekl jim: „⌈Ještě spíte a odpočíváte?⌉ ^{▼▼n.: Spěte dál a odpočívejte.} Hle, přiblížila se ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou ^▼▼17,22 hříšníků. 46 Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje. ^▼▼v. 16“

Zatčení

Když ^{▼▼//Mk 14,43—50; L 22,47—53; J 18,3—11} ještě mluvil, hle, přišel Juda, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup od velekněží a starších lidu s meči a holemi. 48 Ten, který ho zrazoval, ⌈s nimi domluvil znamení⌉: ^{▼▼ř.: jim dal zn. řka} „Je to ten, kterého políbím; toho se zmocněte.“ 49 A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Rabbi,“ ^▼▼v. 25 a vroucně ho políbil. ^{▼▼L 7,38} 50 Ježíš mu řekl: „Příteli, ^▼▼20,13 proč jsi přišel?“ ^{▼▼n.: „Příteli, učiň, k čemu jsi zde.“} Tu přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho. 51 A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. 52 Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou. ^{▼▼Gn 9,6} 53 Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií ^{▼▼Mk 5,9p} andělů? ^{▼▼4,11; 2K 6,17} 54 Jak by se však naplnila ^▼▼1,22p Písma, že se tak musí stát?“ 55 V onu hodinu řekl Ježíš zástupům: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi, abyste mě zatkli. ^{▼▼n.: ? (otázka)} Den co den jsem ^{▼▼var.: [+ s vámi]} sedával ^▼▼5,1p v chrámě ^{▼▼Mk 12,35; J 7,14} a učil, ^{▼▼4,23!; 21,23} a nezmocnili jste se mne. 56 Toto všechno se však stalo, aby se naplnila Písma proroků.“ A v té chvíli ho všichni učedníci opustili a utekli.

Ježíš před Kaifášem

Ti, ^{▼▼//Mk 14,53—65; J 18,12nn} kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi, ^▼▼v. 3p kde se shromáždili učitelé Zákona a starší. 58 Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru; vešel dovnitř a seděl se služebníky, ^{▼▼Sk 5,22} aby uviděl konec. 59 Velekněží, [starší] a celá velerada ^{▼▼Mt 5,22p} hledali proti Ježíšovi křivé svědectví, ^{▼▼15,19; 19,18; Ž 27,12; Sk 6,11} aby ho mohli odsoudit k smrti, 60 ale nenašli, ačkoli předstoupilo mnoho křivých svědků. Nakonec předstoupili dva ^{▼▼Dt 19,15} [křiví svědkové] 61 a řekli: „Tento člověk říkal: Mohu zbořit Boží svatyni ^{▼▼27,40; J 2,19} a ve třech dnech [ji] vybudovat.“ 62 Tu velekněz povstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš? ^{▼▼27,12—14; J 19,9—11} Co tito lidé svědčí proti tobě?“ 63 Ježíš však mlčel. Velekněz mu řekl: „Zapřísahám ^{▼▼[na zapřísahání byl Ježíš zákonně povinnen odpovědět; srv. Lv 5,1]} tě při živém Bohu, ^▼▼16,16 abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, ^▼▼2,4p Syn Boží!“ ^{▼▼4,3!; L 22,70} 64 Ježíš mu říká: „Tys to řekl. ^{▼▼v. 25; 27,11} Avšak pravím vám, od nynějška spatříte Syna člověka sedícího po pravici ^{▼▼Mk 16,19!; He 1,3} Moci ^{▼▼//Ž 110,1} a přicházejícího na nebeských oblacích. ^{▼▼Ž 110,1; //24,30; //Da 7,13}“ 65 Tu velekněz roztrhl svá roucha ^{▼▼Lv 10,6; 21,10; Nu 14,6; Sk 14,14} a řekl: „Rouhal se! ^{▼▼9,3; J 10,33.36} Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. 66 Co si o tom myslíte?“ Oni odpověděli: „Je hoden ^{▼▼n.: propadlý} smrti.“ ^{▼▼Lv 24,16; J 19,7} 67 Pak mu naplivali ^{▼▼27,30; L 22,63—65} do tváře a ztloukli ho pěstmi; někteří ho uhodili ^▼▼16,21 68 a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, ^▼▼2,4 kdo je ten, který tě udeřil?“

Petr Ježíše třikrát zapírá

Petr ^{▼▼//Mk 14,66—72; L 22,55—62; J 18,16—18} seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka ^{▼▼Sk 16,16p} a řekla: „Také ty jsi byl s ^{▼▼Mk 3,14!} Ježíšem Galilejským!“ ^{▼▼takové označení Ježíše je ještě v L 23,6} 70 Ale on to přede všemi zapřel, říkaje: „Nevím, o čem mluvíš.“ ^{▼▼Př 29,25} 71 A když [on] vyšel k bráně, spatřila ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „[I] tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.“ 72 A on opět zapřel s přísahou: ^▼▼5,34 „Neznám toho člověka.“ 73 Za chvilku přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: „Skutečně i ty jsi z nich, vždyť i tvá řeč ^{▼▼[Galilejský přízvuk, který byl v Jeruzalémě nápadný]} tě prozrazuje!“ 74 Tehdy se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka!“ A hned nato zakokrhal ^▼▼v. 34 kohout. 75 Tu si Petr vzpomněl na Ježíšovo slovo, jak řekl: 'Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.' I vyšel ven a hořce se rozplakal.