Mat 22 | CzeCSP | STEP | A Ježíš k nim znovu promluvil v podobenstvích:

‏ Matthew 22

Podobenství o hostině

1 A Ježíš k nim znovu promluvil ^{▼▼ř.: odpověděv řekl} v podobenstvích: 2 „Království ^{▼▼//L14,16—24} Nebes ⌈je podobné⌉ ^▼▼13,24p králi, ^{▼▼ř.: člověku králi; (také v Mt 18,23)} který vystrojil svatbu ^{▼▼L 12,36} svému synu. 3 A poslal své otroky, ^▼▼21,34 aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít. 4 Poslal znovu jiné otroky ⌈se slovy⌉: ^{▼▼ř.: říkaje} 'Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu.' 5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. ^{▼▼L 17,28} 6 Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili. ^{▼▼23,34; 2Te 2,15} 7 ⌈Král se rozhněval⌉, ^{▼▼var.: [Když to onen král uslyšel, rozhněval se]} poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil. 8 Potom řekl svým otrokům: 'Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. ^{▼▼10,11; L 20,35; Sk 13,46} 9 Jděte tedy na křižovatky cest ^{▼▼Př 1,21; Ez 21,26} a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu.' 10 I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A ⌈svatební síň⌉ ^{▼▼var.: svatba (/ svatební hostina)} se naplnila stolovníky. ^{▼▼ř.: ležícími u stolu, tj. hosty; 9,10p; Mk 6,26.40; J 12,2; 13,28} 11 Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil ^▼▼25,31n tam člověka, který na sobě neměl svatební šat. ^{▼▼srv. 2Kr 10,22; Iz 64,5; Za 3,3; Ga 3,27; Zj 3,18; 16,15} 12 I řekl mu: 'Příteli, ^▼▼20,13 jak jsi sem vešel bez ^{▼▼ř.: nemaje} svatebního roucha?' A on oněměl. 13 Tehdy řekl král služebníkům: 'Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší ^▼▼8,12! temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.' 14 Neboť je mnoho pozvaných, ^{▼▼n.: povolaných} ale málo vybraných. ^{▼▼n.: vyvolených; [To jsou ti, kteří uposlechli Boží pozvání (2K 5,19n). Své vybrání tedy provádí vlastně každý sám.]}“

Daň císaři

Tehdy ^{▼▼//Mk 12,13—17; L 20,20—26} farizeové šli a poradili ^{▼▼12,14p; Ž 2,2} se, jak by ho chytili za slovo. ^{▼▼L 11,54; Př 6,2; Ž 56,6n; Iz 29,21; Jr 18,18} 16 A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány, ^{▼▼[židovští přívrženci Heroda Velikého (2,1p) a jeho rodiny; Mk 3,6; 12,13†]} kteří řekli: „Učiteli, ^▼▼8,19p víme, že jsi pravdivý ^{▼▼J 7,18; 18,37} a Boží cestě ^{▼▼Sk 18,26} učíš podle pravdy. ^{▼▼ř.: v pravdě; n.: pravdivě; Ř 2,2p; 2K 7,14; Ko 1,6; 3J 1,3} A nedbáš na nikoho ^{▼▼tj. nezáleží ti na tom, co si kdo o tobě myslí či říká; srv. Ga 1,10} , neboť ⌈nebereš ohled na postavení člověka⌉. ^{▼▼ř.: nehledíš do tváře lidí; [vazba navazuje na h. idiom „pozvedat tvář“ (Dt 10,17); srv. Sk 10,34; Ř 2,11; Ga 2,6; Ef 6,9; Ko 3,25; 1Pt 1,17]} 17 Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň ^▼▼17,25 císaři, nebo ne?“ 18 Ježíš poznal jejich ⌈zlý úmysl⌉ ^{▼▼ř.: špatnost / nepravost; L 11,39; Sk 3,26; Ř 1,29; 1K 5,8} a řekl: „Proč mne zkoušíte, ^▼▼16,1 pokrytci? ^{▼▼6,2; 23,13} 19 Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu denár. ^{▼▼[Obvyklá řím. mince, kterou se platila daň císaři. Na jedné straně byl obraz císaře Tiberia (L 3,1), na druhé nápis: Tiberius Caesar Augustus, syn božského Augusta (L 2,1)]; 18,28; 20,2; Zj 6,6} 20 Řekl jim: „Čí je ten obraz a nápis?“ 21 Odpověděli ^{▼▼ř.: Říkají} mu: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, ^{▼▼Ř 13,7} a co je Boží, Bohu.“ ^{▼▼[na člověku je Boží obraz (Gn 1,26; 1K 11,7), tudíž patří Bohu]} 22 Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli. ^{▼▼Mk 12,12}

Sedm bratrů a žena při vzkříšení

V ^{▼▼//Mk 12,18—27; L 20,27—40} ten den k němu přišli saduceové, ^▼▼3,7 kteří říkají, že není vzkříšení, ^{▼▼ř.: vstání; Sk 23,8; 1K 15,12} a zeptali se ho: 24 „Učiteli, Mojžíš řekl: 'Zemře–li někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi ⌈vzbudí potomka⌉. ^{▼▼ř.: postaví semeno}' ^{▼▼//Dt 25,5; Gn 38,8} 25 U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi. 26 Stejně i druhý a třetí, až do sedmého. 27 Poslední ze všech zemřela ta žena. 28 Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při ^{▼▼ř. en — 've'} vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.“ 29 Ježíš jim odpověděl: „Bloudíte, protože neznáte Písma ^{▼▼J 20,9; ::Ř 15,4} ani Boží moc. ^{▼▼Jr 32,17; Sk 26,8} 30 Při ^{▼▼ř. en — 've'} vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ^▼▼24,38 ale jsou jako [Boží] andělé ^▼▼18,10 v nebi. 31 Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli ^▼▼12,3! jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy: 32 'Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův'? ^{▼▼//Ex 3,6.15n; Sk 7,32} [Bůh] není Bohem mrtvých, ale živých. ^{▼▼ř.: žijících}“ 33 Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením. ^▼▼7,28

Největší přikázání

Když ^{▼▼//Mk 12,28—31; L 10,25—28} farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu 35 a jeden z nich, [zákoník], ho chtěl zkoušet ^{▼▼n.: pokoušet; v. 18} a zeptal se: 36 „Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší? ^{▼▼ř.: velké}“ 37 On mu řekl: „'Miluj ^{▼▼ř.: Budeš milovat} Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' ^{▼▼//Dt 6,5; Joz 22,5} 38 To je největší ^{▼▼ř.: velké} a první přikázání. 39 Druhé je mu podobné: 'Miluj ^{▼▼ř.: Budeš milovat} svého bližního jako sebe samého.' ^{▼▼//Lv 19,18} 40 Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“ ^▼▼7,12

41 Když ^{▼▼//Mk 12,35—37; L 20,41—44} se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal: 42 „Co si myslíte o Mesiáši? ^▼▼2,4p Čí je syn?“ Řekli mu: „Davidův.“ ^{▼▼1,1; 9,27} 43 Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu ^{▼▼Sk 1,16; Zj 1,10}nazývá Pánem, když praví: 44 'Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím ⌈za podnož tvých nohou⌉ ^{▼▼srv. Iz 66,1; 1K 15,25; He 10,13; var.: pod tvé nohy}'? ^{▼▼Ž 110,1; Sk 2,34; He 1,13} 45 Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?“ 46 A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.