‏ Mark 6

V Nazaretu

1Vyšel
//Mt 13,54—58
odtamtud a přišel do své vlasti;
n.: domovské obce /-i
jeho učedníci ho doprovázeli.
2Když nastala sobota, začal učit v synagoze.
1,21!
A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni
1,22!
a říkali: „Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné činy
Mt 11,20n
se dějí skrze jeho ruce!
v. 5; 5,23; Sk 19,11
3Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?“ A pohoršovali se nad ním. 4Ježíš jim říkal: „Prorok
J 4,44
není beze cti, leda ve své vlasti,
n.: domovské obce /-i
mezi svými příbuznými a ve svém domě.“
5A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých
ř. arróstos; v. 13; 16,18; Mt 14,14; 1K 11,30†; srv. Mal 1,8 (LXX)
vložil ruce a uzdravil je.
6A divil
5,20!; L 7,9p
se pro jejich nevěru.
16,14

A procházel okolní vesnice a učil.
1,21!
7

Vysílání Dvanácti po dvojicích

Zavolal
//Mt 10,1.9—14
si Dvanáct
3,13.16
a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy.
1,23
8Přikázal jim:
//Mt 10,8nn
„Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani měďáky
ř.: měď; 12,41
do opasku,
9ale mějte uvázané
Ef 6,15
sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv.“
10A říkal jim: „Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete. 11A když by vás ⌈některé místo nepřijalo⌉
var.: někteří nepřijali
a neposlechli by vás tam, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví. [Amen, pravím vám, v den soudu bude snesitelněji zemi sodomské a gomorské než onomu městu.]
12Vyšli a vyhlásili,
var.: hlásali
aby lidé činili pokání.
1,15; L 15,7; 16,30; Sk 2,38
13Vyháněli
1,34
mnoho démonů, mazali olejem
Jk 5,14
mnohé neduživé
v. 5p
a uzdravovali.

14

Herodes a Jan Křtitel

Uslyšel
//Mt 14,1—12
to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým.
Mt 12,16p; srv. Sk 7,13; Fp1,13
Říkalo se:
var.: Říkal
„Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.“
n.: se skrze něj dějí tyto mocné činy; v. 2
15Jiní však říkali: „Je to Eliáš!“ Jiní zase říkali: „Prorok -- jeden z těch proroků.“
8,28; Mt 21,11
16Když to uslyšel Herodes, říkal: „Jan, kterého jsem já sťal, vstal
Mt 16,21p
[z mrtvých].“
17Neboť sám Herodes dal
ř.: poslav (… zajal a spoutal)
Jana zajmout a spoutat ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil.
18Jan totiž Herodovi říkal: „Nesmíš
Mt 14,4
mít ženu svého bratra!“
19A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla. 20Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý
Mt 1,19; Sk 10,22
a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, ⌈byl v úzkých, ale⌉
var.: to činil a
rád mu naslouchal.
21Vhodný den
ř.: Den dobrého času / příležitosti; srv. He 4,16†; 2Mak 14,29; Ž 104,27 (LXX)
nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu
Est 1,3; ř. výraz pův. ozn. večeři (hl. jídlo dne; J 12,2; 21,20), ale v NS často vyjadřuje hostinu (12,39; Zj 19,17)
pro své velmože,
Zj 6,15; 18,23†
vojevůdce a přední muže
Sk 13,50
z Galileje.
22Tu vešla ⌈dcera té Herodiady⌉,
var.: jeho dcera Herodiada
zatančila a Herodovi i jeho spolustolovníkům se zalíbila. Král té dívce řekl: „Požádej
srv. Ž 2,8; J 15,7
mě, oč chceš, a dám ti to.“
23A zapřísahal se jí: „O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice svého království.“
Est 5,3; [příslovečné vyjádření pro ochotu ke štědrosti, tj. volně: velké bohatství]
24I vyšla a řekla své matce: „Oč bych měla požádat?“ Ona řekla: „O hlavu Jana Křtitele!“ 25A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: „Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele!“ 26Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům
Mt 22,10p
ji nechtěl odmítnout.
27Král hned poslal kata a nařídil přinést Janovu
ř.: jeho
hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení,
28přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce. 29Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu.

30

Návrat apoštolů; nasycení pěti tisíců

Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili
L 9,10
i co učili.
31Řekl jim: „Pojďte vy sami stranou
srv. 4,34 (soukromí)
na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“
Ř 15,32
Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst.
32Odjeli
//Mt 14,13—21
tedy v lodi do ústraní na opuštěné místo.
33Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.
var.: [a shromáždili se k němu]
34Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře.
Mt 9,36
A začal je učit
4,1n; Mt uvádí, že je jako důsledek pohnutí uzdravoval, L obojí
mnohým věcem.
35Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: „Toto místo je opuštěné a je již pozdě. 36Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu.“ 37On jim však odpověděl: „Vy jim dejte najíst!“ Řekli mu: „Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů
Mt 18,28p
chleby, dáme jim najíst?“
38On jim řekl: „Kolik máte chlebů? Jděte [a] podívejte se.“ Když to zjistili, řekli: „Pět a dvě ryby.“ 39Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu. 40Uložili
sloveso užívané pro stolování; 8,6; Mt 22,10p; L 11,37
se do řad po stu a
lze rozumět také: sto řad po padesáti
 do řad po padesáti.
41Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi,
7,34
požehnal a rozlámal chleby a dával [svým] učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem.
42Všichni jedli a nasytili se. 43A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb. 44Těch, kteří jedli [ty chleby], bylo pět tisíc mužů.

45

Ježíš kráčí po moři

A
//Mt 14,22—32
 hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě,
8,22; Mt 11,21p
než on propustí zástup.
46Rozloučil
Sk 18,18; 2K 2,13
se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil.
1,35; L 6,12
47A když nastal večer, loď [již] byla uprostřed moře a on sám na zemi. 48Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál
ř.: byl
proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky
Mt 14,25p
přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl ⌈je minout⌉.
n.: jít podél nich
49Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přízrak, a vykřikli. 50Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se,
Mt 14,27p
to jsem já, nebojte se!“
51A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni [a divili se].
5,20
52Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech,
8,17—21
ale jejich srdce bylo ztvrdlé.
3,5; 16,14

53

Mnozí nemocní uzdraveni

Když se přeplavili k zemi, přišli do Genezaretu
Mt 14,34p
[a tam zakotvili].
54Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali. 55Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné
1,32
tam, kde slyšeli, že je.
56A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu,
Mt 9,20
a všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni.

Copyright information for CzeCSP
Everyone uses cookies. We do too! Cookies are little bits of information stored on your computer which help us give you a better experience. You can find out more by reading the STEPBible cookie policy.