Mar 5 | CzeCSP | STEP | Přišli na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů.

‏ Mark 5

Démoni vyhnáni do vepřů

1 Přišli ^{▼▼//Mt 8,28—34} na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů. ^{▼▼var.: Gadarenů} 2 A jak vystoupil z lodi, hned proti němu z hrobů vyšel člověk ⌈s nečistým duchem⌉, ^▼▼1,23 3 který měl v hrobech ^{▼▼Iz 65,4} obydlí. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat, 4 neboť byl častokrát spoután okovy a řetězy, ale on vždy řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal. Nikdo ho nedokázal zkrotit. ^{▼▼Jk 3,7n} 5 A stále dnem i nocí ^{▼▼srv. L 18,7} mezi hroby a na horách řval a sekal se kameny. ^{▼▼1Kr 18,28} 6 Když Ježíše z dálky uviděl, přiběhl a poklonil ^{▼▼Mt 14,33; J 9,38; Zj 15,4; 19,10} se mu 7 a silným hlasem zařval: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha Nejvyššího? ^{▼▼L 1,32; Sk 16,17; He 7,1} Zapřísahám tě při Bohu, netrýzni mne!“ 8 Ježíš mu totiž říkal: „Duchu nečistý, vyjdi ^▼▼1,25 z toho člověka!“ 9 A tázal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Řekl mu: „Mé jméno je Legie, ^{▼▼Mt 26,53; L 8,30†; [v té době měla vojenská legie asi 6000 vojáků; zde naznačuje velké množství]} protože je nás mnoho.“ 10 A velice ho prosil, aby je neposlal pryč z toho kraje.

11 Tam u hory se páslo veliké stádo vepřů. 12 [Všichni ti démoni] ho poprosili: „Pošli nás do těch vepřů, abychom do nich vstoupili.“ 13 On jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. A stádo se zřítilo po svahu do moře, asi dva tisíce kusů, a utopilo se v moři. 14 Ti, kteří je pásli, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. A lidé přišli, aby se podívali, co se stalo. 15 Přišli k Ježíši a pozorovali toho démonizovaného, jak sedí oblečený a má zdravou mysl -- toho, který měl Legii -- a ulekli se. 16 A ti, kteří to viděli, jim popsali, jak se to stalo tomu démonizovanému a to o těch vepřích. 17 Začali ho prosit, aby odešel z jejich území. ^{▼▼Sk 16,39} 18 Když vstupoval do lodi, prosil ho ten, který byl předtím démonizovaný, aby mohl být s ním. ^▼▼3,14 19 Nedovolil mu to, ale řekl mu: „Jdi domů ^{▼▼ř.: do svého domu; 8,3.26; L 8,43; způsob vyjádření častý v StS (Gn 39,16; Ex 7,23; Dt 20,5; aj.)} ke svým a oznam jim, jak veliké věci ^{▼▼Ž 106,21} ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval.“ 20 On odešel a začal v Dekapoli ^{▼▼7,31; Mt 4,25p} hlásat, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili. ^{▼▼6,6.51; 12,17; 15,5; L 1,21; 24,41; J 4,27}

Jairova dcera a žena s krvotokem

Když ^{▼▼//Mt 9,18—26} se Ježíš přeplavil [v lodi] opět na druhou stranu, shromáždil se k němu velký zástup; ^{▼▼4,1; 8,1; 9,14; 12,37; Mt 14,14!} a byl u moře. 22 A [hle], přišel jeden z představených synagogy, ^{▼▼Mt 9,18p} jménem Jairos. Když Ježíše ^{▼▼ř.: ho} spatřil, padl ^{▼▼v. 33; 7,25; L 5,8; Sk 16,29} k jeho nohám 23 a velmi ho prosil: „Má dceruška umírá! Pojď a vlož ^{▼▼6,5; 7,32; 8,32; 16,18; L 4,10; Sk 9,12} na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila.“

24 Ježíš odešel s ním. Následoval ho velký zástup a tlačili ^▼▼L 5,1 se na něho. 25 A byla tam žena, která měla dvanáct ^{▼▼Mt 9,20} let krvotok. ^{▼▼Lv 15,25—27} 26 Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře. 27 Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla ^▼▼3,10 se jeho šatu. 28 Neboť si říkala: „Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna.“ 29 A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení. ^▼▼3,10 30 Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, ^{▼▼L 5,17} která z něho vyšla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mých šatů?“ 31 Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?“ 32 Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila. 33 Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu. 34 A on jí řekl: „Dcero, ^{▼▼Mt 9,22p} tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji ^{▼▼1S 1,17!; L 7,50; Sk 16,36} a buď uzdravená ze svého trápení.“

35 Zatímco ještě mluvil, přišli z domu představeného synagogy a říkali: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?“ ^{▼▼Mt 8,19p} 36 Ale Ježíš neposlechl ⌈to, co říkali⌉, ^{▼▼ř.: to mluvené slovo} a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ ^{▼▼v. 34; 1,15; 9,23n; 2Pa 20,20; J 14,1; 20,27} 37 A nedovolil nikomu s ním jít, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana. ^{▼▼Mt 17,1} 38 Přišli do domu představeného synagogy a Ježíš viděl rozruch a ty, kteří velice plakali a hlučně naříkali. ^{▼▼Jr 25,34} 39 Vešel a řekl jim: „Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí.“ 40 I posmívali se mu. Ale on všechny vyhnal a vzal s sebou otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě. 41 Uchopil ruku ^▼▼1,31 dítěte a řekl mu: „Talitha kúm“, což přeloženo znamená: 'Děvče, říkám ^{▼▼Ž 33,9} ti, vstaň! ^{▼▼n.: vstávej! Sk 9,40}' 42 A děvče ihned vstalo a začalo chodit; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich [ihned] veliký úžas. ^{▼▼1,27; Sk 3,10} 43 Ježíš jim důrazně nařídil, ^{▼▼6,39; 7,36; 9,9v; Mt 21,6} aby se to nikdo nedověděl, a řekl, aby jí dali najíst.