Mar 1 | CzeCSP | STEP | Počátek evangelia Ježíše Krista, [Syna Božího] ⌈.

‏ Mark 1

Kázání Jana Křtitele

1 Počátek ^{▼▼srv. J 1,1} evangelia ^{▼▼Řec. slovo euangelion se nachází už v Homérově Odyseji (14, 152.166), a to ve významu „odměna za dobrou zprávu“. Zároveň tento výraz označoval „dobrou zprávu“ samu. Základem užití tohoto slova v NS je Stará smlouva (LXX). Velmi důležité jsou texty, kde se vyskytuje příslušné odvozené sloveso euangelizesthai („zvěstovat / hlásat dobrou zprávu“). Viz zvl. Iz 52,7 a 61,1—3; srv. Sk 5,42p} Ježíše Krista, [Syna Božího] ^{▼▼Mt 4,3} ⌈. 2 Jak⌉ ^{▼▼n.: , byl podle toho, jak} je napsáno ⌈v proroku Izaiášovi⌉: ^{▼▼var.: v prorocích} 'Hle, [já] posílám svého posla ^{▼▼ř. angelos „zvěstovatel“ může označovat nejen duchovní bytost, ale také člověka poslaného Bohem} před tvou tváří, který upraví tvou cestu [před tebou]. ^{▼▼Ex 23,20; //Mal 3,1; Mt 11,10} 3 Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky.' ^{▼▼//Iz 40,3; [Kumránské společenství zdůvodňovalo svůj pobyt na poušti tímto veršem z Iz (1QS 8,13).]} 4 Objevil se ^{▼▼ř.: Stal se / Nastal (Božím zásahem)} Jan, ^{▼▼//Mt 3,1—11} který křtil ^{▼▼var.: Křtitel (ho baptizón). Rkpp se různí v tom, zda mají u ptc. baptizón člen nebo ne. Mt a L používají o Janovi soustavně označení (či titul) baptistés (s.) — Křtitel. Mk takto označuje Jana jen v 6,25 a 8,28. Jinde používá ptc.} v pustině a hlásal křest pokání ^{▼▼Sk 13,24} na odpuštění hříchů. 5 A vycházela k němu celá judská krajina a všichni jeruzalémští a dávali se od něho pokřtít v řece Jordánu, vyznávajíce své hříchy. 6 Jan byl oděn velbloudí srstí a přepásán koženým pásem kolem svých beder ^{▼▼2Kr 1,8} a jedl kobylky a polní med. 7 Hlásal: „Za mnou přichází někdo silnější než já; nejsem hoden sklonit se a rozvázat řemínek jeho ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}sandálů. ^{▼▼Sk 13,25} 8 Já ⌈jsem vás křtil⌉ ^{▼▼n.: vás křtím} ve vodě, ^{▼▼var.: vodou [… Duchem Svatým]} ale on vás bude křtít v Duchu Svatém. ^{▼▼var.: vodou [… Duchem Svatým]}“

Ježíšův křest a pokušení v pustině

V ^{▼▼//Mt 3,13—17} těch dnech ^{▼▼ř.: A stalo se v těch dnech,} přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl pokřtěn od Jana v Jordánu. 10 A hned když vystupoval z vody, uviděl roztrhávající se ^{▼▼n.: roztrhávaná (stejné sloveso v 15,38); Mk zde používá sloveso schizein, Mt 3,16 a L 3,21 anoigein; srv. Iz 64,1!} nebesa a Ducha jako holubici, jak sestupuje ⌈k němu⌉. ^{▼▼ř.: do něj; n.: aby vstoupil do něj; var.: na něj} 11 A z nebes [zazněl ^{▼▼ř.: stal se}] hlas: „Ty jsi ⌈můj Syn, Milovaný,⌉ ^{▼▼n.: „Ty jsi můj milovaný Syn, …“; Mt 3,17 — srv. Ž 2,7; Iz 42,1; Jr 31,20} v tobě jsem nalezl zalíbení.“

12 A ^{▼▼//Mt 4,1—11} hned ho Duch vypudil do pustiny. 13 V té pustině byl čtyřicet dní pokoušen Satanem. ^{▼▼3,23; 4,15; L 10,18; J 13,27; Sk 5,3; 1K 7,5; 2K 2,11; 1Te 2,18; 1Tm 5,15} Byl tam s dravou zvěří a andělé mu sloužili. ^{▼▼[tak jako Izraelcům na cestě po poušti (srv. Ex 23,20; 32,34)]}

Kázání v Galileji a první učedníci

Po ^{▼▼//Mt 4,17—22} Janově uvěznění ^{▼▼ř.: vydání; Mt 4,12} přišel Ježíš do Galileje a hlásal evangelium Boží. ^{▼▼var.: Božího království} 15 A říkal: „Naplnil se čas ^{▼▼n.: lhůta (ř. kairos)} a přiblížilo se Boží království; ^{▼▼n.: kralování / vláda} čiňte pokání ^{▼▼6,12; Mt 3,2p} a věřte evangeliu. ^{▼▼ř.: v evangeliu. — Tato vazba se již nikde jinde v NS nevyskytuje.}“

16 A když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona ^▼▼3,16 a Šimonova bratra Ondřeje, jak do ^{▼▼ř.: v moři — tzn. prav. stáli ve vodě} moře vrhají [síť]; byli totiž rybáři. 17 Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním, že se stanete rybáři lidí.“ 18 A hned opustili sítě a následovali ho. 19 A když šel kousek dál, uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, ^▼▼3,17 jak v lodi spravují sítě. 20 A hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea v lodi s najatými pomocníky a odešli za ním.

21 I ^{▼▼//L 4,31—37} vešli do Kafarnaum. ^{▼▼2,1; 9,33; Mt 4,13} Hned ^{▼▼n.: Pak} v sobotu vstoupil do synagogy ^{▼▼v. 39; 3,1; 6,2; Mt 4,23p; L 4,33; J 6,59} a učil. ^{▼▼n.: začal učit; 4,2; 6,6; 10,1; 11,17} 22 Byli ohromeni ^{▼▼2,12v; 6,2; 7,37; 10,26; 11,18; Mt 7,28} jeho vyučováním, neboť je učil jako ten, kdo má pravomoc, a ne jako učitelé Zákona. ^{▼▼Mt 7,28n} 23 V jejich synagoze byl [právě] člověk ⌈s nečistým duchem⌉. ^{▼▼ř.: v nečistém duchu. (Tzn: pod vlivem neč. ducha.) 5,2; 6,7; 7,25; 9,25; Mt 12,43} Vykřikl: 24 „⌈Co je ti po nás⌉, ^{▼▼5,7; Mt 8,29; L 4,34; J 2,4; ř.: Cco nám a tobě; (srv. h. idiom — 2S 16,10!)} Ježíši Nazaretský? ^{▼▼Mt 2,23} Přišel jsi nás zničit? Znám tě, vím, kdo jsi: Ten Svatý ^{▼▼L 1,35; J 6,69; Sk 3,14} Boží.“ 25 Ježíš mu pohrozil: ^{▼▼4,39; 8,30.33} „Umlkni a vyjdi z něho. ^{▼▼5,8; 7,29; 9,25; Sk 16,17}“ 26 A ten nečistý duch jím zalomcoval, ^▼▼9,20 zvolal silným hlasem a vyšel z něho. 27 Všichni užasli, ^▼▼5,42 takže se dohadovali mezi sebou, říkajíce: „Co to je? ⌈Nové učení! S pravomocí⌉ ^{▼▼n.: Nové učení s pravomocí! var.: Jaké to (je) nové učení, že s pravomocí …} dokonce přikazuje nečistým duchům, a poslouchají ho!“ 28 A pověst ^{▼▼Mt 4,24p} o něm ⌈se hned rozšířila⌉ ^{▼▼ř.: hned vyšla} [všude] po celém okolí Galileje.

Mnozí uzdraveni

A ^{▼▼Mt 8,14n} hned, když ⌈vyšli ze synagogy, přišli⌉ ^{▼▼var.: vyšel …, přišel} s Jakubem a Janem do domu ^{▼▼[zřejmě na jídlo, které se dávalo hned po sobotním shromáždění v synagoze]} Šimona a Ondřeje. 30 Šimonova tchyně ležela ⌈v horečce⌉. ^{▼▼ř.: majíc horečku} Hned mu o ní pověděli. 31 Ježíš přistoupil, uchopil [její] ruku a pozdvihl ji. [Ihned] ji horečka opustila a ona je obsluhovala. 32 Když nastal večer a slunce zapadlo, ^{▼▼[čekali až skončí sabat; srv. Jr 17,21n]} přinášeli k němu všechny nemocné ^{▼▼ř.: zle se mající (také ve v. 34.)} a všechny démonizované. ^{▼▼Mt 4,24!} 33 Celé město ^{▼▼Mt 8,34} se shromáždilo přede dveřmi. 34 I uzdravil mnoho trpících ^▼▼v. 32 rozličnými chorobami a vyhnal ^{▼▼v. 39.43; 3,22; 6,13; 7,26; 16,9.17; Mt 9,34!} mnoho démonů. A těm démonům nedovoloval mluvit, neboť ho znali.

35 Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven; odešel na opuštěné místo a tam se modlil. ^{▼▼6,46; 14,35; L 3,21!} 36 Šimon a ti, kteří byli s ním, se pustili ^{▼▼var.: se pustil} spěšně za ním. 37 ⌈Když ho našli,⌉ ^{▼▼var.: Našli ho a} řekli mu: „Všichni tě hledají.“ ^{▼▼J 12,19} 38 Říká jim: „Pojďme jinam, do sousedních městeček, abych i tam hlásal evangelium, neboť kvůli tomu jsem vyšel.“ 39 A ^{▼▼var.: I šel a} hlásal evangelium v jejich synagogách ^{▼▼v. 21!} po celé Galileji a vyháněl démony.

40 Tu ^{▼▼//Mt 8,2nn} k němu přišel malomocný, padl [před ním] na kolena ^{▼▼10,17; Mt 17,14} a prosil ho: „Chceš–li, jsi mocen mne očistit.“ 41 Ježíš, hluboce pohnut, ^{▼▼Mt 9,36p} vztáhl svou ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď očištěn.“ 42 A [když to řekl,] hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. 43 Ježíš mu přísně domluvil a hned ho poslal pryč. 44 Řekl mu: „Hleď, abys nikomu nic neřekl! ^{▼▼5,43; 7,36; 8,30; 9,9; L 8,56} Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co nařídil Mojžíš, jim na svědectví. ^{▼▼Lv 14,1—32}“ 45 On však vyšel a začal to ^{▼▼ř.: to slovo} velice rozhlašovat a rozšiřovat, takže Ježíš již nemohl veřejně vstoupit do města, ale zůstával venku na opuštěných ^{▼▼8,4; L 1,80; 5,16} místech. A přicházeli k němu odevšad.