Mar 9 | CzeCSP | STEP | A říkal jim: „Amen, pravím vám, že jsou někteří z těch, kdo zde stojí , kteří určitě neokusí smrti, dokud neuvidí Boží království, přišlé v moci.“

‏ Mark 9

1 A říkal jim: „Amen, pravím vám, že jsou někteří z těch, kdo zde stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud neuvidí Boží království, přišlé v moci.“

Na hoře proměnění

A ^{▼▼//Mt 17,1—13} po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a Jana a je jediné vyvedl na vysokou horu, kde byli sami. A ^{▼▼var.: [+ když se modlil,]} byl před nimi proměněn. 3 Jeho šaty se rozzářily a velmi zbělely, ^{▼▼Mt 28,3} tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit. 4 A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. 5 Petr ⌈na to⌉ ^{▼▼ř.: odpověděv} Ježíšovi řekl: „Rabbi, ^{▼▼V Mk se oslovení rabbi vyskytuje 3× (9,5; 11,21; 14,45) a rabbúni 1× (10,51). V Mt 17,4 je místo rabbi užito kyrie ('Pane'). Jak dosvědčují kumránské texty či aram. targúmy, lze výraz rabbi vztáhnout nejen na člověka, ale i na Boha samotného. Mt 23,7; J 1,38p} je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.“ 6 Nevěděl totiž, co by na to řekl, ^▼▼v. 5 neboť se velmi vyděsili. ^{▼▼He 12,21†} 7 A objevil se ^{▼▼ř.: stal se} oblak a zastiňoval je, a z oblaku se ozval ^{▼▼ř.: stal se} hlas: „Toto je můj Syn, ten Milovaný, ^▼▼1,11 poslouchejte ho.“ 8 A náhle, když se rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho, kromě samotného Ježíše.

9 A když sestupovali z hory, nařídil jim, aby to, co spatřili, nikomu nevypravovali, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 10 Chytili se toho slova a mezi sebou se tázali, co to znamená 'vstát z mrtvých'. 11 A ptali se ho: „Proč učitelé Zákona říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?“ 12 On jim říkal: „Nejprve opravdu přijde ^{▼▼n.: přišel; (ř. aor. ptc. — Jedná se prav. o konstatování skutečnosti bez časového umístění.)} Eliáš a všechno obnoví. ^{▼▼ř.: obnovuje} Ale jak to, že je napsáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být znevážen? 13 Avšak pravím vám, že Eliáš již nejen přišel, ale také mu učinili, co chtěli, jak je o něm napsáno.“

Uzdravení démonizovaného chlapce

A ^{▼▼//Mt 17,14—19} když přišli k učedníkům, uviděli kolem nich veliký zástup a učitele Zákona, jak se s nimi přou. 15 A hned ⌈všichni v zástupu⌉, ^{▼▼ř.: celý zástup} jakmile ho uviděli, byli velmi překvapeni; běželi k němu a zdravili ho. 16 I zeptal se jich: ^{▼▼var.: učitelů Zákona} „O čem se s nimi přete?“ 17 A jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Učiteli, ^{▼▼v. 38; 4,38} přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. 18 Kdekoli se ho zmocní, trhá jím, a on pění, skřípe zuby ^{▼▼Sk 7,54} a strne. ^{▼▼ř.: schne} Řekl jsem tvým učedníkům, aby ho ^{▼▼tj. toho ducha} vyhnali, ale nemohli.“ 19 On jim na to ^{▼▼ř.: odpověděv} říká: „Ach, pokolení nevěřící, ^{▼▼Mt 17,17} jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho ještě vás budu snášet? ^{▼▼Ř 15,1} Přiveďte ho ke mně.“ 20 I přivedli ho k němu. Jakmile ho duch spatřil, ihned s ním zalomcoval, ^{▼▼v. 26v; L 9,42†} chlapec padl na zem, válel se a měl pěnu u úst. 21 Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak je to dlouho, co se mu to stává?“ On řekl: „Od dětství. 22 Často ho hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Avšak můžeš–li něco udělat, slituj se nad námi ^{▼▼ř.: buď pohnut soucitem; 1,41; Mt 18,27; 20,34; L 7,13} a pomoz nám.“ 23 Ježíš mu řekl: „Můžeš–li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“ ^{▼▼2Pa 20,20; J 11,40; Sk 14,9} 24 Otec toho chlapce hned vykřikl a říkal: „Věřím, ^{▼▼J 9,38} pomáhej mé nevíře!“ 25 Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: ^▼▼1,26 „Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už do něho nikdy nevstupuj!“ 26 Ten vykřikl a silně jím zalomcoval ^{▼▼1,26; L 9,39†} a vyšel. Chlapec zůstal ^{▼▼ř.: stal se} jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. 27 Ježíš uchopil jeho ruku, probudil ^{▼▼n.: pozvedl} ho a on vstal. 28 Když Ježíš vešel do domu, ^▼▼7,17 jeho učedníci se ho v soukromí ^▼▼4,34 ptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ 29 Řekl jim: „Tento rod nemůže vyjít jinak, než v modlitbě [a půstu].“

30 A vyšli odtamtud a procházeli Galileou a nechtěl, aby ho někdo poznal. 31 Vyučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn ^{▼▼//L 9,44—45} člověka je vydáván do rukou lidí a ti ho zabijí. A až bude zabit, ⌈po třech dnech⌉ ^{▼▼var.: třetí den} vstane.“ 32 Oni však tomu výroku nerozuměli, ^{▼▼L 2,50; 18,34} ale báli se ho zeptat.

Kdo je největší?

A ^{▼▼//Mt 18,1—5} přišli ^{▼▼var.: přišel} do Kafarnaum. Když byl v domě, tázal se jich: „O čem jste cestou hovořili?“ 34 Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší. 35 Posadil se, zavolal Dvanáct ^▼▼3,16 a řekl jim: „Chce–li být někdo první, bude poslední ze všech a služebník ^▼▼10,43 všech.“ 36 A vzal dítě a postavil je doprostřed nich; pak je vzal do náručí ^▼▼10,16 a řekl jim: 37 „Kdokoli přijme jedno z takových dětí na základě mého jména, mne přijímá; a kdo by mne přijímal, nepřijímá mne, ale toho, který mne poslal.“ ^{▼▼//Mt 10,40; J 13,20}

Kdo není proti nám, je pro nás

Jan mu říkal: „Učiteli, ^{▼▼v. 17; //L 9,49} viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu v tom, protože nechodil s námi.“ 39 Ježíš však řekl: „Nebraňte mu, neboť není nikdo, kdo na základě mého jména učiní mocný čin, aby o mně mohl brzy nato promluvit zle. 40 Vždyť kdo není proti nám, je pro nás. 41 Neboť kdo by vám dal napít číši vody proto, ^{▼▼Mt 10,41; 5.: ve jménu toho,} že jste Kristovi, amen, pravím vám, že určitě nepřijde o svou odměnu.“ ^{▼▼Mt 5,12!; 1K 3,8; Zj 11,18}

Varujte se pohoršení a svodů

„Ale ^{▼▼//Mt 18,6} pro toho, kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří věří [ve mne], by bylo mnohem lepší, kdyby mu přivázali velký ^{▼▼ř.: oslí (tj. kterým otáčí osel při mletí)} mlýnský kámen na krk a hodili ho do moře. 43 Svádí–li tě tvá ruka, utni ji. Lépe je pro tebe do života vejít zmrzačený, než mít obě ruce a odejít do Gehenny ^{▼▼Mt 5,22p} do neuhasitelného ohně, 44 [kde jejich červ neumírá a oheň nehasne]. 45 A svádí–li tě tvá noha, utni ji. Lepší je pro tebe do života vejít chromý, než mít obě nohy a být hozen do Gehenny, 46 [kde jejich červ neumírá a oheň nehasne]. 47 A svádí–li tě tvé oko, vyjmi je. Lépe je pro tebe do Božího království vejít jednooký, než mít obě oči a být hozen do Gehenny, 48 kde jejich červ neumírá a oheň ^{▼▼Mt 3,12; 25,41} nehasne. ^{▼▼ //Iz 66,24} 49 Neboť každý bude osolen ohněm [a každá oběť bude osolena solí]. 50 Sůl je dobrá. Kdyby se však sůl stala neslanou, čím ji ochutíte? Mějte sůl ^{▼▼Mt 5,13; Ko 4,6} v sobě a žijte mezi sebou pokojně.“ ^{▼▼Ř 12,18; 2K 13,11; 1Te 5,13; Jk 3,18}