Joh 8 | CzeCSP | STEP | Ježíš však odešel na Olivovou horu.

‏ John 8

Žena přistižená při cizoložstvu

1 Ježíš však odešel na Olivovou horu. ^{▼▼Mt 21,1!} 2 A časně ráno ^{▼▼L 24,1; Sk 5,21} přišel opět do chrámu a všechen lid přicházel k němu; posadil ^{▼▼Mt 5,1p} se a začal je vyučovat. 3 Tu [k němu] učitelé Zákona a farizeové ^{▼▼Mt 5,20p} přivedli ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed 4 a řekli mu: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství. 5 V Zákoně nám Mojžíš ^▼▼5,45 přikázal takové kamenovat. ^{▼▼Lv 20,10; Dt 22,22nn} Co říkáš ty?“ 6 Těmi slovy ho zkoušeli, ^{▼▼n.: pokoušeli; [židé nesměli provádět trest smrti (18,31), takže Ježíš byl vystaven tomu, aby schválil porušení zákona římského nebo židovského]; Mt 16,1!} aby ho mohli obžalovat. ^{▼▼Mk 3,2} Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi. 7 Když se ho nepřestávali ptát, vzpřímil ^{▼▼v. 10; L 13,11; 21,28†} se a řekl jim: „Kdo ^{▼▼Mt 7,1; Ř 2,1} z vás je bez hříchu, ať na ni první ^{▼▼Dt 17,7} hodí kámen.“ 8 A opět se sklonil a psal po zemi. 9 Když to uslyšeli, ⌈vytráceli se⌉ ^{▼▼ř.: vycházeli} jeden po druhém, [zahanbeni ve (svém) svědomí,] starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed. 10 Ježíš se vzpřímil a ^{▼▼+var.: žádného neviděl, jenom tu ženu} řekl jí: „Ženo, kde jsou [tvoji žalobci]? Nikdo tě neodsoudil?“ 11 Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. ^▼▼3,17 Jdi a ⌈od této chvíle⌉ ^{▼▼ř.: od nynějška} již nehřeš.“ ^▼▼5,14

Ježíš je světlo světa

Ježíš k nim opět promluvil: „Já jsem ^▼▼6,35p světlo ^{▼▼1,4; 9,5; 12,46} světa. Kdo mne následuje, ^{▼▼1,43; 12,26; Mt 4,20!; 16,24; Mk 10,28} nebude chodit ^{▼▼Zj 21,24} ve tmě, ale bude mít ^{▼▼n.: bude vlastnit (ne jenom vidět)} světlo ^{▼▼Mt 5,14} života.“ ^{▼▼n : pro život / na cestu života (srv. Ex 13,21); srv. J 6,35; Ř 8,2; Zj 2,7} 13 Farizeové ^▼▼1,24 mu řekli: „Ty svědčíš sám o sobě; tvé svědectví není pravé. ^{▼▼ř.: pravdivé; 5,31}“ 14 Ježíš jim odpověděl: „I když svědčím sám o sobě, mé svědectví je pravé, ^{▼▼ř.: pravdivé; 5,31} protože vím, odkud jsem přišel ^▼▼18,37 a kam jdu. ^{▼▼13,3; 16,28} Vy nevíte, ^▼▼9,29 odkud přicházím ani kam jdu. 15 Vy soudíte podle těla; ^{▼▼tj. podle lidských měřítek; 1S 16,7} já nesoudím nikoho. 16 Jestliže já přece soudím, ^▼▼5,30 můj soud je pravdivý, protože nejsem sám, ale jsem já a ten, který mne poslal, ^▼▼4,34! Otec. 17 A ve vašem Zákoně ^{▼▼Dt 17,6; 19,15} je napsáno, že svědectví dvou ^{▼▼Mt 18,16} osob ^{▼▼ř.: lidí} je pravé. 18 Jsem to já, kdo svědčí o sobě, a svědčí o mně také ten, který mne poslal, Otec.“ 19 Řekli mu: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ^{▼▼v. 55; 7,28; 14,7; 15,21; 16,3} ani mne ani mého Otce; kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“ 20 Tato slova řekl u pokladnice, ^{▼▼Mk 12,41} když učil ^▼▼v. 2 v chrámě. A nikdo ho nezajal, protože ještě nepřišla jeho hodina. ^▼▼2,4

21 [Ježíš] jim opět řekl: „Já odcházím; budete mne hledat, ^▼▼7,34n ale zemřete ve svém hříchu. ^▼▼v. 24 Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.“ 22 Židé říkali: „Chce se snad zabít, že říká: 'Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete'?“ 23 I říkal jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry. ^▼▼3,31 Vy jste z tohoto světa, ^{▼▼1J 4,5} já nejsem z tohoto světa. ^▼▼17,14 24 Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že ⌈Já jsem⌉, ^{▼▼v. 28; 4,26; 13,19 Boží jméno zjevené Mojžíšovi (Ex 3,14).} zemřete ve svých hříších.“ 25 Říkali mu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim řekl: „⌈Co vám od počátku říkám.⌉ ^{▼▼var.: Proč k vám vůbec mluvím?} 26 Mnoho mám o vás ^{▼▼n.: Mnohé věci, týkající se vás, mám …} mluvit a soudit; ale ten, který mne poslal, je pravdivý, a já mluvím ve světě to, co jsem slyšel od něho.“ ^{▼▼v. 40; 12,49} 27 Nepoznali, že k nim mluvil o Otci. 28 Ježíš [jim] řekl: „Až vyvýšíte ^▼▼3,14 Syna člověka, tehdy poznáte, že ⌈Já jsem⌉ ^{▼▼v. 28; 4,26; 13,19 Boží jméno zjevené Mojžíšovi (Ex 3,14).} a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, ^{▼▼ř.: tyto (věci)} jak mě naučil [můj] Otec. 29 A ten, kdo mne poslal, je se mnou; ^{▼▼v. 16; 16,32; Sk 10,38} nezanechal mne samotného, protože já stále činím ^▼▼4,34 to, co se jemu líbí.“ ^{▼▼Ř 8,8p} 30 Když toto mluvil, mnozí v něho uvěřili. ^▼▼1,7

Pravda vás vysvobodí

Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete–li ^{▼▼15,7; 2J 1,9} v mém slovu, ^{▼▼v, 37} jste opravdu mými učedníky. 32 Poznáte pravdu ^▼▼1,14 a pravda vás vysvobodí.“ ^{▼▼v. 36; Ga 5,1; 1Pt 2,16} 33 Odpověděli mu: „Jsme potomci ^{▼▼ř.: semeno} Abrahamovi ^▼▼v. 39 a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?“ 34 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem ^{▼▼Ř 6,16; 2Pt 2,19} hříchu. 35 A otrok ^{▼▼Ga 4,30} nezůstává v domě navždy; ^▼▼6,51p navždy zůstává syn. ^{▼▼L 15,31} 36 Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní. 37 Vím, že jste potomci ^{▼▼ř.: semeno} Abrahamovi, ale usilujete mne zabít, ^{▼▼v. 40; 7,1} protože mé slovo nemá ve ^{▼▼n.: mezi vámi} vás místo. 38 Já mluvím o tom, co jsem viděl u [svého] Otce, a vy činíte to, co jste slyšeli ^{▼▼var.: viděli} u [vašeho] otce.“

Činíte skutky svého otce

Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ ^{▼▼v. 53; Mt 3,9; L 1,73; Sk 7,2} Ježíš jim řekl: „⌈Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste⌉ ^{▼▼var.: Jste–li Abrahamovy děti, čiňte …} Abrahamovy skutky. 40 Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. ^▼▼v. 26 To Abraham neučinil. 41 Vy činíte skutky svého otce.“ Řekli mu: „My nejsme zrozeni ze smilstva! Máme jednoho Otce, ^{▼▼Dt 32,6; Iz 63,16} Boha.“ 42 Ježíš jim řekl: „Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali ^{▼▼1J 5,1} byste mě, neboť z Boha jsem vyšel a od něho přicházím. ^▼▼13,3 Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mne poslal. 43 Proč nerozumíte ^▼▼v. 33 mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet mé slovo. 44 Vy jste z otce Ďábla ^{▼▼13,2; Mt 4,1!; 1J 3,8} a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah ^{▼▼J 10,10} od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ^{▼▼Mt 12,34} ze svého vlastního, protože je lhář ^{▼▼Gn 3,3—7; Sk 5,3} a otec lži. ^{▼▼ř.: její} 45 Poněvadž já říkám pravdu, ^▼▼18,37 nevěříte mi. 46 Kdo z vás mne usvědčí z hříchu? Říkám–li pravdu, proč mi nevěříte? 47 Kdo je z Boha, ^{▼▼1J 4,6} slyší Boží slova. ^{▼▼n.: výroky} Vy neslyšíte, protože nejste z Boha.“

Dřív než byl Abraham, já jsem

Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi Samařan ^▼▼4,9 a máš démona?“ ^▼▼7,20 49 Ježíš odpověděl: „Já nemám démona, ale ctím svého Otce, vy však mne znevažujete. 50 Já nehledám svou slávu; ^{▼▼v. 54; 5,41} je však někdo, kdo hledá a soudí. 51 Amen, amen, pravím vám, kdo by zachoval ^{▼▼v. 55; 14,23; 15,20; 17,6} mé slovo, nespatří smrt ^{▼▼Mt 16,28; He 11,5} ⌈na věčnost⌉. ^▼▼6,51“ 52 Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že máš démona. Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: 'Kdo by zachoval mé slovo, neokusí smrti ⌈na věčnost⌉. ^▼▼6,51' 53 Jsi snad větší ^▼▼4,12 než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Co ze sebe děláš?“ ^▼▼10,33 54 Ježíš odpověděl: „Kdybych já oslavil sám sebe, má sláva by nic nebyla. Můj Otec ^▼▼5,17! to je, kdo mne oslavuje a o kom vy říkáte: 'Je to náš Bůh.' 55 Vy jste ho nepoznali, ^▼▼v. 19 ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám. ^▼▼15,10 56 Váš otec Abraham ^▼▼v. 37 zajásal, ⌈že mohl uvidět⌉ ^{▼▼ř.: aby uviděl; He 11,13} můj den; uviděl jej a zaradoval se.“ 57 Židé mu řekli: „Ještě ⌈ti nebylo⌉ ^{▼▼ř.: nemáš} padesát let, a viděl jsi Abrahama?“ 58 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.“ ^▼▼1,1 59 Zvedli kameny, ^{▼▼10,31; 11,8} aby je na něho hodili. Ježíš se však skryl, ^▼▼12,36 [prošel mezi nimi] a vyšel z chrámu. [Tak odešel.]