John 20
Prázdný hrob
1Prvního ▼▼//Mt 28,1—8
dne týdne přišla Marie Magdalská ▼▼19,25
časně ráno, ještě za tmy, ke hrobu a uviděla kámen ▼▼11,38
odvalený od hrobu. 2Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, ▼▼13,23
a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ 3Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. 4Běželi oba spolu, ale ten druhý učedník běžel napřed, rychleji než Petr, a přišel ke hrobu první. 5Naklonil se dovnitř a uviděl tam ležet plátna, ▼▼19,40
ale dovnitř nevstoupil. 6Potom přišel také Šimon Petr, který šel za ním. Vešel do hrobu a uviděl tam ležet lněná plátna, 7avšak šátek, který byl na Ježíšově ▼▼ř.: jeho
hlavě, neležel se lněnými plátny, nýbrž byl svinut zvlášť na jednom místě. 8Potom vstoupil i ten druhý učedník, který k hrobu přišel první; i uviděl a uvěřil. ▼▼vv. 25.29; 1,50; 2,22
9Neboť ještě neznali Písmo, že musí vstát z mrtvých. 10Učedníci pak opět odešli domů. ▼▼ř.: k sobě; L 24,12
11Ježíš se ukázal Marii
Marie stála venku před hrobem a plakala. Jak plakala, naklonila se do hrobu 12a uviděla dva anděly v bílém rouchu sedící na místě, kde leželo Ježíšovo tělo; jednoho u hlavy a druhého u nohou. 13A ti jí řekli: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ 14Když to řekla, otočila se dozadu a uviděla tam stát Ježíše; nevěděla ▼▼21,4
však, že je to Ježíš. 15Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ ▼▼6,24
Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu.“ 16Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se otočila a hebrejsky mu řekla: „Rabbuni“, ▼▼Mk 10,51
což znamená 'Učiteli'. ▼▼1,38
17Ježíš jí řekl: „Nedrž ▼▼n.: Nedotýkej se mě
se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke [svému] Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: 'Vystupuji ▼▼7,33
k Otci svému i k Otci ▼▼1J 3,2; Zj 21,7
vašemu, k Bohu svému i k Bohu ▼▼v. 28; Zj 21,3
vašemu.'“ 18Marie Magdalská šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána“, ⌈a oznámila jim to, co jí řekl⌉. ▼▼n.: a (že) jí řekl ty (věci)
19Ježíš s učedníky
Když byl večer téhož dne, prvního v týdnu, a učedníci byli ze strachu ▼▼7,13
před Židy [shromážděni] za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ ▼▼v. 26; L 24,36
20Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. ▼▼19,34
I zaradovali ▼▼16,20
se učedníci, když uviděli Pána. 21[Ježíš] jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“ ▼▼17,18
22Po těchto slovech ⌈na ně dechl⌉ ▼▼n.: do nich dechl; ř. emfysán — 'dechnout do / na'; HL. Dochází tu zřejmě k novému stvoření člověka. Podobně bylo toto slovo použito při popisu prvního stvoření v Gn 2,7 (LXX).
a řekl jim: „Přijměte ▼▼Sk 2,38; 10,47; Ga 3,2
Ducha Svatého. 23Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy. ▼▼Mt 16,19; 18,18
“ 24Tomáš zvaný Didymos, ▼▼11,16; 21,2
jeden z Dvanácti, ▼▼6,67
však nebyl s nimi, když Ježíš přišel. 25Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“ On jim však řekl: „Pokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nevložím svůj prst na místo ▼▼ř.: do stopy
hřebů a svou ruku do jeho boku, neuvěřím. ▼▼n.: jistě neuvěřím; Mk 16,11
“ 26Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ 27Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni ▼▼ř.: nes
svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni ▼▼ř.: nes
svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ 28Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán ▼▼4,1
a můj Bůh.“ ▼▼v. 17
29Ježíš mu řekl: „Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, ▼▼1Pt 1,8
a uvěřili.“ 30Cíl této knihy
Ještě mnoho jiných znamení, ▼▼2,11!
která nejsou zapsána v této knize, ▼▼ř.: svitku; 21,25; Ex 17,14p; 2Tm 4,13
učinil Ježíš před [svými] učedníky. 31Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, ▼▼var.: věřili; 1,7; Sk 4,4
že Ježíš je Mesiáš, ▼▼1,20p
Syn Boží, ▼▼Mt 4,3
a abyste věříce měli život ▼▼3,15
v jeho jménu.
Copyright information for
CzeCSP