Gen 24 | CzeCSP | STEP | Abraham byl již starý, pokročilého věku a Hospodin mu ve všem požehnal.

‏ Genesis 24

Hledání nevěsty pro Izáka

1 Abraham byl již starý, ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}pokročilého ^{▼▼Pozn. 70 v tabulce na str. 1499}věku a Hospodin mu ^{▼▼h.: Abrahamovi} ve všem požehnal. ^{▼▼v. 35; 12,2; Ga 3,9} 2 I řekl Abraham svému otroku, nejstaršímu ^{▼▼[Může zn. starší věkem, ale zde spíše služebním postavením]; n : správci; [prav. Elíezerovi — 15,2]} svého domu, který vládl vším, co mu patřilo: Vlož ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}teď ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}ruku pod má bedra. ^{▼▼[blízko rozmnožovacích orgánů — prav. v souvislosti s pokračováním potomstva]; srv. 47,29} 3 Zapřísahám tě při Hospodinu, Bohu nebes i Bohu země, ^{▼▼srv. 14,22} že nevybereš ^▼▼21,21 ženu pro mého syna z dcer ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}Kenaanců, uprostřed nichž bydlím, 4 ale půjdeš do mé rodné země a k mému příbuzenstvu ^▼▼12,1 a vybereš ženu pro mého syna Izáka. 5 Ten otrok mu řekl: Možná ^{▼▼18,24; Joz 9,7} mne ta žena nebude chtít ^{▼▼@; (sloveso je vždy — kromě Iz 1,19 a Jb 39,9 — spojeno se záporem)} do této země ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}následovat. ^{▼▼infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]}Určitě mám přivést zpět tvého syna do země, odkud jsi vyšel? 6 Abraham mu řekl: Měj se na pozoru, abys tam mého syna nepřivedl nazpět! 7 ⌈Hospodin, Bůh nebes,⌉ ^{▼▼Ezd 1,2; Jon 1,9} který mne vzal z domu mého otce a z ⌈mé rodné země⌉ ^{▼▼h.: země mého příbuzenstva} a který ke mně promluvil a přísahal mi: Tvému potomstvu dám tuto zemi, ^{▼▼13,15; 15,18; 17,8} on ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před tebou pošle svého ^{▼▼Pozn. 77 v tabulce na str. 1499}anděla, ^{▼▼Ex 23,20; Da 6,23; Sk 12,11} a tak odtamtud vezmeš ženu pro mého syna. 8 A kdyby tě ta žena nechtěla ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}následovat, budeš této mé přísahy zproštěn. Jenom tam mého syna nevoď zpátky. ^{▼▼[poslední Abrahamova zaznamenaná slova tvoří jakousi závěť]} 9 Ten otrok tedy vložil ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}ruku pod bedra svého pána Abrahama a tu ^{▼▼Pozn. 58 v tabulce na str. 1499}věc mu odpřisáhl.

10 Pak ten otrok vzal z velbloudů ^{▼▼12,16; 30,43} svého pána deset kusů ^{▼▼h.: velbloudů} a ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}odešel, s ^{▼▼Pozn. 68 v tabulce na str. 1499}sebou měl všelijaké ⌈vzácné dary⌉ ^{▼▼h.: dobrou věc; viz vv. 22.30.47.53} svého pána. Vydal se do ⌈Aramského Dvojříčí,⌉ ^{▼▼h.: Aram Naharajim; [tj. sev. Mezopotámie]} do města Náchorova. ^{▼▼n.: Náchor; [O městě Nachúru ležícím v blízkosti Cháranu se zmiňují tabulky z Mari (18. st. př. Kr.); mohlo být nazváno podle Abrahamova bratra Náchora (11,31) anebo se označení Náchorovo město týká přímo Cháranu, srv. 29,4]} 11 Navečer, v době, kdy ženy vycházely čerpat ^{▼▼Joz 9,27; 1S 9,11} vodu, nechal odpočinout ^{▼▼h.: pokleknout} velbloudy venku za městem u studny s vodou 12 a řekl: Hospodine, Bože mého pána Abrahama, způsob ^{▼▼n.: dopřej mi …; 27,20} to dnes ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}prosím ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}při mně a ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}prokaž milosrdenství mému pánu Abrahamovi: 13 Stojím ^{▼▼Pozn. 63 v tabulce na str. 1499}zde u pramene vody a dcery mužů toho města vycházejí čerpat vodu. 14 Ať dívka, jíž řeknu: Nakloň ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}prosím ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}džbán, ^{▼▼Sd 7,16; 1Kr 17,12; 18,34} abych se napil, a ona ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}odpoví: Napij se a také tvé velbloudy napojím, ^{▼▼[pro dívku to byl náročný úkol; znamení bylo zároveň praktickou zkouškou pohostinnosti a zdatnosti]} ⌈je ta, kterou⌉ ^{▼▼h.: tu} jsi určil pro svého otroka ^{▼▼18,3; 26,24} Izáka. Podle toho poznám, ^{▼▼srv. 15,8; Sd 6,17; 1S 14,10} že jsi mému pánu ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}prokázal milosrdenství.

Nevěsta nalezena

Ještě ^{▼▼var.: + ve svém srdci; srv. v. 45} nedomluvil, když ^{▼▼Pozn. 63 v tabulce na str. 1499}tu vycházela Rebeka, která se narodila Betúelovi, synu Milky, ženy Abrahamova bratra Náchora, a na ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}rameni měla džbán. 16 Ta dívka byla velmi hezkého vzhledu, ^{▼▼26,7; 2S 11,2} panna, muž ji dosud nepoznal. ^{▼▼Sd 21,12} Sestoupila k prameni, naplnila ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}džbán a vystoupila. 17 Otrok jí vyběhl naproti a řekl: Dej mi ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}prosím napít ⌈trochu vody⌉ ^{▼▼1Kr 17,10; J 4,7} ze ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}džbánu. 18 ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}Odpověděla: Napij se, můj pane. A rychle ^{▼▼18,6n; 1S 25,18} sundala ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}džbán na ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}ruku a dala mu napít.

19 Když se napil, ^{▼▼h.: dokončila jeho napájení,} řekla: Načerpám i tvým velbloudům, dokud se nenapijí. ^{▼▼h.: nedokončí pití} 20 A rychle vylila ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}džbán do žlabu a běhala stále znovu ke studni čerpat, dokud nenačerpala pro všechny jeho velbloudy. 21 Muž na ni mlčky pozorně hleděl, aby poznal, zda Hospodin ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}dopřeje jeho cestě úspěch, ^{▼▼v. 40.42.56; srv. v. 12} či nikoli. 22 Když přestali velbloudi pít, vzal muž zlatý nosní kroužek ^{▼▼Ex 32,2; Sd 8,24; Př 25,12; Ez 16,12} o ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}váze ⌈půl šekelu⌉ ^{▼▼h.: beqa‘; [tj. 5,8 — 6,65 g]; Ex 38,26†} a pro její ruce dva náramky ^{▼▼Ez 23,42} o ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}váze deseti šekelů zlata ^{▼▼[tj. cca 110 g]} 23 a ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}zeptal se: Čí jsi dcera? Pověz mi ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}prosím, je–li v domě tvého otce pro nás místo k ^{▼▼infinitiv konstruktivní (vázaný)}přenocování. 24 ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}Odpověděla mu: Jsem dcera Betúela, syna Milky, kterého porodila Náchorovi. 25 A ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}pokračovala: Slámy i krmiva ^{▼▼Sd 19,19} je u nás mnoho a také místo k ^{▼▼infinitiv konstruktivní (vázaný)}přenocování. 26 Muž poklekl, klaněl ^{▼▼v. 52; 22,5; Ex 4,31} se Hospodinu 27 a řekl: Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, který od mého pána ⌈neodňal své milosrdenství⌉ ^{▼▼Rt 2,20} a ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}věrnost. ^{▼▼v. 49; 32,10?11; Joz 2,14; h.’ₑmeṯ (pravda) v této souvislosti zn. stálost / nepohnutelnost vztahu} Vždyť mě Hospodin na cestě vedl ^{▼▼Neh 9,19; Ž 139,24} přímo do domu bratrů mého pána.

28 A dívka běžela a oznámila tyto ^{▼▼Pozn. 58 v tabulce na str. 1499}věci v domě své matky. 29 Rebeka měla bratra ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}jménem Lában. Lában běžel ven k prameni za tím mužem. 30 Když totiž viděl nosní kroužek a náramky na rukou své sestry a slyšel slova své sestry Rebeky: Toto mi ten muž říkal …, tedy ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}šel za tím mužem. A hle, on stál při velbloudech u pramene. 31 Řekl mu: ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}Pojď, požehnaný Hospodinův! ^{▼▼26,29; Rt 3,10; Ex 13,17} ^{▼▼Pozn. 74 v tabulce na str. 1499}Proč bys stál venku? Připravil jsem dům ^▼▼29,13 i místo pro velbloudy. 32 Muž vešel do domu a odstrojil velbloudy. Pak dal Lában ^{▼▼Podmět neurčen. (V h. pouze 3. os. sg.) Některé překlady umisťují podmět Lában již k slovesu odstrojil. Je možný také neurčený podmět; n.: Pak dali …} velbloudům slámu a krmivo a dal také vodu k ^{▼▼infinitiv konstruktivní (vázaný)}umytí nohou ^▼▼18,4 jeho i nohou mužů, kteří byli s ním. 33 Když ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před něj prostřeli, ^{▼▼h.: pas. sg.} aby pojedl, řekl: Nebudu jíst, dokud nepromluvím o svých ^{▼▼Pozn. 58 v tabulce na str. 1499}záležitostech. Řekl: ^{▼▼n.: Řekli / Lában řekl} Mluv. 34 Řekl tedy: Jsem Abrahamův otrok. 35 Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je bohatý. ^{▼▼26,13; h.: veliký} Dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně, ^▼▼12,6p velbloudy a osly. 36 Žena mého pána Sára porodila mému pánu ve ^{▼▼h.: po (svém zestárnutí / stáří)} svém stáří syna. Jemu dal všechno, co má. 37 Můj pán mne zapřisáhl ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}slovy: Nevybereš ženu pro mého syna z dcer ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}Kenaanců, ^▼▼v. 3 v jejichž zemi bydlím, 38 nýbrž půjdeš do domu mého otce, k mé rodině a tam vybereš ženu pro mého syna. 39 Řekl jsem svému pánu: Možná mne ta žena nebude ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}následovat. 40 ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}Odpověděl mi: Hospodin, ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před nímž chodím, ^▼▼17,1 pošle s tebou svého ^{▼▼Pozn. 77 v tabulce na str. 1499}anděla a dopřeje tvé cestě úspěch. ^{▼▼v. 21; Iz 48,15} A ty vybereš pro mého syna ženu z mé rodiny a z domu mého otce. 41 Jen tehdy budeš zproštěn mé přísahy, když přijdeš k mé rodině a jestliže ti ji nedají, budeš mé přísahy zproštěn.

42 Když jsem dnes přišel k tomu prameni, řekl jsem: Hospodine, Bože mého pána Abrahama, jestliže ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}opravdu dopřáváš úspěch ^▼▼v. 40 mé cestě, na které se ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}nacházím, 43 hle, stojím tu u pramene vody. ^{▼▼Pozn. 64 v tabulce na str. 1499}Ať dívka, která vyjde čerpat vodu a které řeknu: Dej mi ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}prosím napít trochu vody ze ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}džbánu, 44 a ona mi ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}odpoví: Napij se ty a také pro tvé velbloudy načerpám, to ať je žena, kterou Hospodin určil pro syna mého pána. 45 Ještě ^{▼▼Iz 65,24} jsem v srdci ^{▼▼n : mysli / duchu; 1S 1,13} nedomluvil, když ^{▼▼Pozn. 63 v tabulce na str. 1499}tu vycházela Rebeka a na ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}rameni měla ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}džbán. Sestoupila k prameni a nabrala vodu. Řekl jsem jí: Dej mi ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}prosím napít. 46 Rychle sundala ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}džbán a řekla: Napij se a také tvé velbloudy napojím. Napil jsem se a napojila i velbloudy. 47 Zeptal jsem se jí: Čí jsi dcera? ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}Odpověděla: Dcera Betúela, syna Náchorova, kterého mu porodila Milka. Pak jsem jí dal kroužek na nos a náramky na ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}ruce. 48 A poklekl jsem a klaněl jsem se Hospodinu. Dobrořečil ^{▼▼Joz 22,33; 1Pa 29,10.20; Ž 103,1} jsem Hospodinu, Bohu mého pána Abrahama, že mě vedl po pravé cestě, abych přivedl dceru ^{▼▼[vlastně vnučku, ale h. pojmy dcera a bratr mají (často) širší, volnější význam — příbuzný]} bratra mého pána pro jeho syna. 49 A nyní mi oznamte, chcete–li mému pánu ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}prokázat milosrdenství a věrnost; ^▼▼v. 27 jestli ne, oznamte mi to také, abych se obrátil napravo nebo nalevo.

50 Lában i Betúel odpověděli: Ta ^{▼▼Pozn. 58 v tabulce na str. 1499}věc vyšla od Hospodina. ^{▼▼srv. 1Kr 12,15; Iz 28,29; Ž 118,23} Nemůžeme ti říct ⌈ani ano ani ne.⌉ ^{▼▼h.: zlé ani dobré; tzn.: Na tom, co my si myslíme, nezáleží; srv. 31,24; 2S 13,22} 51 Hle, Rebeka je ⌈ ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před tebou.⌉ ^{▼▼n : ti předána.} Vezmi ji a jdi, ať se stane ženou syna tvého ^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}pána, ^{▼▼2S 20,6; 1Kr 1,33; (h. pl.: pánů — zde vyjadřuje ctihodnost a autoritu)} tak jak řekl Hospodin. 52 Když Abrahamův otrok uslyšel jejich slova, poklonil ^{▼▼v. 26; Neh 8,6!} se před Hospodinem až k zemi. 53 Pak otrok ^{▼▼Pozn. 67 v tabulce na str. 1499}vyňal stříbrné a zlaté ^▼▼v. 22 předměty a šaty a dal je Rebece, také dal ⌈vzácné dary⌉ ^{▼▼2Pa 21,3; 32,23; Ezd 1,6†} jejímu bratrovi a její matce. 54 A jedli a pili on i muži, kteří byli s ním, a přenocovali.

Když ráno vstali, řekl: Propusťte mne k mému pánu. 55 Její bratr a ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}matka však ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}odpověděli: Ať s námi děvče zůstane pár dnů, řekněme ^{▼▼srv. 1S 29,3} deset, a potom půjde. 56 Ale on jim řekl: Nezdržujte mě, když Hospodin dopřál mé cestě úspěch. ^{▼▼v. 21; Sd 18,5; Neh 1,11} Propusťte mě, abych mohl jít ke svému pánu. 57 Řekli: Zavoláme dívku a zeptáme se jí. ^{▼▼h.: jejích úst; n : co ona řekne} 58 Zavolali tedy Rebeku a ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}zeptali se jí: Půjdeš s tímto mužem? ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}Odpověděla: Půjdu. 59 Propustili tedy svou sestru Rebeku a její ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}chůvu, ^▼▼35,8 i Abrahamova otroka a jeho muže. 60 Požehnali ^{▼▼var.: + své sestře} Rebece a říkali jí: Naše sestro, ať z tebe ^{▼▼Pozn. 64 v tabulce na str. 1499}vzejdou ⌈tisíce desetitisíců⌉ ^{▼▼n : … nespočetné potomstvo; 17,16} a tvé potomstvo ať obsadí bránu ^▼▼22,17p svých nepřátel. ^{▼▼dle var.; TM: nenávidících ho} 61 Pak Rebeka i její služky ^{▼▼n.: dívky} vstaly, nasedly na velbloudy a ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}následovaly toho muže. Tak ⌈vybral ^{▼▼21,21; 24,3n. 37n. 40} Abrahamův otrok⌉ ^{▼▼n.: Abrahamův otrok vzal} Rebeku a šel.

Izák a Rebeka

Izák přišel z ^{▼▼h.: z ()cesty do B.; 16,14} Bér–lachaj–rói, ^{▼▼16,14; 25,11} bydlel totiž na území ^▼▼20,1p Negebu. 63 Když se schylovalo k večeru, Izák se ^{▼▼Pozn. 67 v tabulce na str. 1499}šel ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}procházet ^{▼▼HL; (jiní chápou slovo nejistého významu jako: rozjímat)} po poli. Pozvedl oči ^▼▼18,2 a ^{▼▼Pozn. 63 v tabulce na str. 1499}tu spatřil přicházející velbloudy. 64 I Rebeka pozvedla ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}oči a uviděla Izáka. Seskočila z velblouda 65 a ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}zeptala se otroka: Kdo je tamten muž, který nám jde po poli vstříc? Otrok ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}odpověděl: To je můj pán. Vzala tedy závoj ^{▼▼[prav. znamení nevěsty]; srv. 38,14.19†} a zahalila se. 66 Otrok pak vypravoval Izákovi všechny ^{▼▼Pozn. 58 v tabulce na str. 1499}věci, které vykonal. 67 Izák uvedl Rebeku do stanu ^{▼▼srv. 31,33} své matky Sáry a vzal ^▼▼25,20 si ji. Stala se jeho ženou a Izák si ji zamiloval. ^▼▼29,18 Tak po smrti své matky ^▼▼23,1 došel útěchy. ^{▼▼2S 13,39}