Gal 3 | CzeCSP | STEP | Ó, nerozumní Galaťané, kdo vás očaroval, vás, kterým byl před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný ?

‏ Galatians 3

Zákon nebo víra?

1 Ó, nerozumní ^{▼▼L 24,25; Tt 3,3} Galaťané, kdo vás očaroval, ^{▼▼var.: + abyste nedůvěřovali pravdě} vás, kterým byl před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný ^{▼▼var.: + mezi vámi}? ^{▼▼1K 1,23} 2 Toto jediné se chci od vás dovědět: Přijali jste Ducha ⌈na základě⌉ ^{▼▼ř.: ze} skutků Zákona, nebo ⌈na základě⌉ ^{▼▼ř.: ze} slyšení ^{▼▼Ř 10,17} víry? 3 To jste tak nerozumní? Začali jste Duchem, a nyní dokončujete tělem? 4 Tolik jste vytrpěli ^{▼▼n.: prožili} nadarmo? Jestliže to skutečně bylo nadarmo! 5 Tedy ten, který vás vystrojuje Duchem a působí ⌈mezi vámi⌉ ^{▼▼ř.: ve vás} mocné věci, ^{▼▼n.: činy; 1K 12,10} činí tak ⌈na základě⌉ ^{▼▼ř.: ze} skutků Zákona, nebo ⌈na základě⌉ ^{▼▼ř.: ze} slyšení víry? 6 Je tomu jako s Abrahamem: 'uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost.' ^{▼▼//Gn 15,6; Ř 4,3}

7 Vězte ^{▼▼He 13,23; n.: Uznejte} tedy, že ti, kdo jsou z víry, ^{▼▼tzn. ti, jejichž život je určován vírou v Boží zaslíbení.} jsou synové Abrahamovi. ^{▼▼v. 26; L 19,9; J 8,39} 8 Písmo předvídalo, ^{▼▼ř.: vidělo dopředu; srv. Sk 2,31} že Bůh ospravedlní ^{▼▼ř.: ospravedlňuje} pohany ^{▼▼n.: národy} ⌈na základě⌉ ^{▼▼ř.: ze} víry; dopředu oznámilo ^{▼▼ř.: dopředu ohlásilo jako evangelium} Abrahamovi: 'V tobě budou požehnány všechny národy.' ^{▼▼//Gn 12,3} 9 Takže ti, kdo jsou z víry, ⌈docházejí požehnání⌉ ^{▼▼ř.: jsou žehnáni} s věřícím ^{▼▼n.: věrným} Abrahamem. 10 Neboť všichni ti, kteří jsou ze skutků Zákona, jsou pod prokletím, neboť je napsáno: 'Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem tom, co je napsáno v knize ^{▼▼ř.: svitku; Zj 1,11} Zákona, aby to činil.' ^{▼▼//Dt 27,26} 11 Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť 'spravedlivý bude živ z víry'. ^{▼▼//Abk 2,4; Ř 1,17} 12 Zákon však není z víry, nýbrž: 'Kdo ⌈ty věci⌉ ^{▼▼ř.: je} bude činit, bude v nich živ.' ^{▼▼//Lv 18,5} 13 Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím, neboť je napsáno: 'Proklet je každý, kdo je pověšen na dřevě.' ^{▼▼Dt 21,23; Sk 5,30} 14 To proto, aby k pohanům ^{▼▼ř.: národům} přišlo ^{▼▼ř.: stalo se} to Abrahamovo požehnání v Kristu Ježíši a abychom skrze víru přijali zaslíbení ^{▼▼n.: zaslíbeného
,} ^{▼▼Sk 2,33; Ef 1,13} Ducha.

Účel Zákona

Bratři, ^▼▼1,2 ⌈po lidsku⌉ ^{▼▼ř.: podle člověka; Ř 3,5} pravím: Už potvrzenou závěť ^{▼▼n.: smlouvu} člověka nikdo neruší ani k ní nic nepřipojuje. 16 Zaslíbení byla řečena Abrahamovi a jeho potomku. ^{▼▼ř.: semeno /-i /–ům; Sk 3,25} Písmo neříká: 'a potomkům ^{▼▼ř.: semeno /-i /–ům; Sk 3,25}', jako by jich bylo mnoho, ale jedná se jen o jednoho: 'a tvému potomku,' ^{▼▼//Gn 12,7; 13,15; 17,7; 24,7} a tím potomkem je Kristus. 17 Říkám tedy toto: Zákon, jenž byl dán po čtyřech stech třiceti letech, ^{▼▼Ex 12,40; Sk 7,6} nemůže zrušit smlouvu ^▼▼v. 15 již předtím ^{▼▼var.: + Kristu} právoplatně potvrzenou od Boha, a tak zmařit to zaslíbení. 18 Neboť jestliže je to dědictví ^{▼▼Ř 4,14} ze Zákona, není již ze zaslíbení; Abrahamovi je však Bůh daroval skrze zaslíbení. ^{▼▼He 6,14} 19 K čemu tedy Zákon? ^{▼▼Ř 5,20} Byl přidán kvůli přestoupením, dokud by nepřišel potomek, ^{▼▼ř.: semeno /-i /–ům; Sk 3,25} kterému bylo dáno zaslíbení. Byl ustanoven ^{▼▼ř.: přikázán} skrze anděly ^{▼▼Sk 7,38.53} rukou prostředníka. ^{▼▼Ex 20,19; Dt 5,5} 20 Prostředník ^{▼▼1Tm 2,5; He 8,6} ⌈však není jen pro jednu stranu⌉, ^{▼▼ř.: však není jednoho} Bůh však je jeden.

21 Staví se tedy Zákon proti [Božím] zaslíbením? Rozhodně ne! ^▼▼2,17 Neboť kdyby byl dán Zákon, který by byl mocen obživit, byla by spravedlnost vskutku ze Zákona. ^▼▼2,21 22 Avšak Písmo uzavřelo ^{▼▼Ř 11,32} všechno pod hřích, ^{▼▼Ř 3,9} aby bylo dáno zaslíbení z víry Ježíše ^{▼▼n.: v Ježíše; 2,16} Krista těm, kdo věří.

23 Dokud nepřišla víra, byli jsme hlídáni pod Zákonem, uzavíráni ^{▼▼var.: uzavřeni} pro ^{▼▼n.: až do příchodu víry; ř.: k víře} víru, která měla být zjevena, 24 takže se Zákon stal naším vychovatelem ^{▼▼ř. paidagogos; [poukaz na osobního otroka, který doprovázel chlapce a vykonával nad ním jistou míru autority, něco jako dnešní au–pair; srv. 1K 4,15]} ke ^{▼▼n.: do příchodu Krista} Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. 25 Když však přišla víra, nejsme již podřízeni vychovateli.

26 Neboť všichni jste synové Boží ^{▼▼4,5; Ř 8,14} skrze víru v Kristu Ježíši. 27 Vždyť vy všichni, kteří jste byli v ^{▼▼Ř 6,3} Krista pokřtěni, Krista jste oblékli. ^{▼▼Ř 13,14} 28 Již není Žid ani Řek, ^{▼▼1K 12,13; Ko 3,11} již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno ^{▼▼J 17,11; Ef 2,15} v Kristu Ježíši. 29 A jestliže jste Kristovi, ^{▼▼1K 3,23} jste símě ^{▼▼n.: potomek (sg. — viz v. 16)} Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení.