Eze 37 | CzeCSP | STEP | Spočinula na mně Hospodinova ruka a ⌈Hospodin mě vyvedl v duchu,⌉ ponechal mě uprostřed pláně; ta byla plná kostí.

‏ Ezekiel 37

Údolí suchých kostí

1 ^{▼▼Pozn. 64 v tabulce na str. 1499}Spočinula na mně Hospodinova ruka ^{▼▼1,3p; 3,14.22; 8,3; 40,1} a ⌈Hospodin mě vyvedl v duchu,⌉ ^{▼▼n.: vyvedl mě v Hospodinově Duchu; viz i 11,24; [Pouze zde a 11,5 používá Ezechiel spojení „Duch Hospodinův.“ Jindy mluví jednoduše o Duchu (8,3; 11,1.24).]} ponechal mě uprostřed pláně; ^{▼▼[Na „pláni“ spatřil Ezechiel Hospodinovu slávu (3,22—23). Tehdy přijal poselství soudu, nyní přijímá poselství naděje.]} ta byla plná kostí. 2 Pak mě nad ^{▼▼m., mužský rod}nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé. 3 Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}víš. ^{▼▼Dt 32,39; 1S 2,6; J 5,21; Ř 4,17; 2K 1,9} 4 Pak mi řekl: Prorokuj k ^{▼▼h.: nad …} těmto kostem ^{▼▼[Vícekrát říká Bůh Ezechielovi, aby prorokoval neživým předmětům: horám (6,2; 36,1), lesům (21,3), zde kostem a ve v. 9 „duchu“; srv. Nu 20,8; 1Kr 13,2; Jr 22,29.]} a ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo. 5 Toto praví Panovník Hospodin o ^{▼▼n.: nad …} těchto kostech: ⌈Hle, ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}uvedu do vás ducha a vy ožijete.⌉ ^{▼▼Ž 104,30; Mt 27,52n} 6 Dám na vás šlachy, ^{▼▼Pozn. 88 v tabulce na str. 1499}nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, ^{▼▼Pozn. 79 v tabulce na str. 1499}vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin. 7 I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot ^{▼▼[Zdá se, že jde o hřmot kostí přibližujících se k sobě. Může jít ale o zvuk doprovázející Boží přítomnost — viz 3,12n, kde je použito stejné slovo.]} a kosti se přiblížily ^{▼▼2. os. pl.} ⌈jedna k druhé.⌉ ^{▼▼h.: kost ke své kosti} 8 Potom hle, ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}spatřil jsem na nich šlachy, maso ^{▼▼Pozn. 88 v tabulce na str. 1499}vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl. ^{▼▼[Vidění připomíná dvoustupňovost stvoření dle Gn 2,7: nejprve stvoření těla, pak vdechnutí života do těla.]} 9 Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, od čtyř ^{▼▼Pozn. 83 v tabulce na str. 1499}větrů ^{▼▼h.: „Přijď, duchu, od čtyř duchů“ / „Přijď, větře, od čtyř větrů.“} a vdechni ^{▼▼Gn 2,7; Ž 104,30} do těchto pobitých, ať ožijí. 10 I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. ⌈Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy,⌉ ^{▼▼Zj 11,11} převelice ^{▼▼pro sílu výrazu srv. např. Gn 7,19; 17,2; Nu 14,7p} velké vojsko.

11 Nato mi řekl: Lidský synu, tyto kosti jsou celý dům izraelský. ⌈Hle, říkají: Naše kosti uschly a naše naděje ^{▼▼19,5; Jr 29,11; Pl 3,29} zahynula, ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}jsme ztraceni. ^{▼▼n.: odříznuti; h.: + pro sebe} ⌉ ^{▼▼33,10; Ž 141,7; Iz 49,14} 12 Proto prorokuj a ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, ⌈ ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}otevřu vaše hroby ^{▼▼[Zatímco vidění navozuje spíše představu pobitých na bitevním poli (viz např. v. 9), zde se jakoby mění v představu velkého pohřebiště se zapečetěnými hroby.]} a ^{▼▼Pozn. 88 v tabulce na str. 1499}vyvedu vás z vašich hrobů,⌉ ^{▼▼Iz 26,19; Mt 27,52n} můj lide. ⌈Přivedu vás na izraelskou půdu.⌉ ^▼▼36,24

13 I poznáte, že já jsem Hospodin, až ^{▼▼infinitiv konstruktivní (vázaný)}otevřu vaše hroby a až vás ^{▼▼Pozn. 88 v tabulce na str. 1499}vyvedu z vašich hrobů, můj lide. 14 ^{▼▼Pozn. 79 v tabulce na str. 1499}Vložím do vás svého ducha a ožijete. ^▼▼36,24 Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.

Dvě dřeva

I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: 16 A ty, lidský synu, vezmi si jedno dřevo ^{▼▼[Poslední z Ezechielových symbolických činů zahrnujících hmotný předmět (viz dříve 4,1—9 a 5,1); srv. Jr 13,4.]} a napiš na ně: ^{▼▼Nu 17,17} Judovi a synům Izraele, jeho druhům. ^{▼▼K: sg.} Pak vezmi další dřevo a napiš na ně: Dřevo Efrajimovo, Josefovi a celému domu izraelskému, jeho druhům. ^{▼▼2Pa 15,9; 30,11; Iz 11,13; Za 11,7
,} ^{▼▼K: sg.} 17 Přilož si je jedno k druhému jako jediné dřevo a stanou se ve tvé ruce jedním. 18 Jakmile se tě ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}zeptají synové tvého lidu: Cožpak nám neoznámíš, co tohle pro tebe znamená? ^{▼▼12,9; 24,19} 19 Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já beru dřevo Josefa a izraelských kmenů, jeho druhů, ^{▼▼K: sg.} které je v ruce Efrajimově. ^{▼▼Pozn. 79 v tabulce na str. 1499}Položím ⌈s nimi na ně⌉ ^{▼▼s nimi, tj. s izr. kmeny + na ně, tj. na dřevo Josefovo} dřevo Judovo a učiním je jediným dřevem, stanou se v mé ruce jedním. ^{▼▼33,23.29; Jr 3,18; 23,5n; Am 9,11} 20 Ta dřeva, na něž budeš psát, budou ve tvé ruce ⌈před jejich očima.⌉ ^▼▼12,3 21 Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, beru syny Izraele zprostřed národů, kam ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}odešli, shromáždím je ze všech stran a přivedu je na jejich půdu. ^{▼▼28,25; 34,13; 36,24} 22 Pak je učiním jediným národem v zemi, na izraelských horách, a ⌈jediný král ^{▼▼[Pouze zde a ve v. 24 je budoucí vladař Izraele označen jako „král.“ Ezechiel se jinak tomuto slovu vyhýbá. Už ve v. 25 vladaře označuje jako „knížete“ a toto slovo se pak často vyskytuje v kpp. 45—48.]} bude králem pro ně všechny.⌉ ^▼▼34,23 Už ⌈nebudou dvěma národy ani už nebudou znovu rozděleni na dvě království.⌉ ^{▼▼Jr 3,12.14; 31,2—6; Oz 2,2} 23 Neznečistí se už svými bůžky, svými ohavnými modlami ani žádnými svými přestoupeními. Zachráním je ze všech jejich sídel, ^{▼▼dle čtení (s malinkou změnou) mnoha h. rkpp a LXX: odvrácení; srv. Oz 14,5} v nichž zhřešili, a očistím ^{▼▼36,25.29} je, ⌈budou mým ^{▼▼h.: mi} lidem a já budu jejich ^{▼▼h.: jim} Bohem.⌉ ^{▼▼11,20; 36,28} 24 Můj otrok ^{▼▼Ž 18,1p} David bude nad nimi králem ^{▼▼Iz 55,4v; Jr 30,9; Oz 3,5} a jediný ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}pastýř bude pro ně všechny. ^▼▼34,23 ⌈Budou ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}žít podle mých nařízení, budou zachovávat má ustanovení a ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}plnit je.⌉ ^▼▼36,27 25 Budou bydlet v zemi, kterou jsem dal svému otroku Jákobovi, v níž bydleli vaši otcové. ^▼▼36,28 V ní budou bydlet oni i jejich synové a synové jejich synů až navěky a můj otrok David bude navěky jejich knížetem. 26 ^{▼▼Pozn. 72 v tabulce na str. 1499}Uzavřu s nimi smlouvu pokoje, ^▼▼34,25 bude to věčná ^{▼▼16,60; Iz 24,5; 54,10; 55,3; 61,8; Jr 32,40; 50,5} smlouva s nimi. Obdařím je, rozmnožím je a ⌈ ^{▼▼Pozn. 79 v tabulce na str. 1499}ustanovím uprostřed nich navěky svou svatyni.⌉ ^{▼▼Ex 25,8} 27 Můj příbytek ^{▼▼n : přítomnost} bude nad nimi, ⌈já budu jejich ^{▼▼h.: jim} Bohem a oni budou mým ^{▼▼h.: mi} lidem.⌉ ^{▼▼11,20; 36,28} 28 I poznají národy, že já Hospodin posvěcuji ^{▼▼Ex 31,13} Izrael, když bude má svatyně ^{▼▼20,12; [Myšlenka svatyně je dále rozvíjena v Ezechielově vidění budoucího věku v kpp. 40—48]} navěky uprostřed nich.