Eze 20 | CzeCSP | STEP | I stalo se v sedmém roce v pátém měsíci , desátého dne toho měsíce, že přišli muži z izraelských starších, aby se dotázali Hospodina, a posadili se přede mnou.

‏ Ezekiel 20

Izrael stále ve vzpouře

1 I stalo se v sedmém roce v pátém měsíci, desátého dne toho měsíce, ^{▼▼[Tj. 14. srpna 591 př. Kr.; jde o sedmý rok Jójakínova vyhnanství. Je to třetí datum v Ez (po 1,2 a 8,1). Jelikož měl mezi tím řadu vidění, možná má uvedení data na tomto místě podtrhnout význam následujícího oddílku.]} že přišli muži z izraelských starších, aby se ^{▼▼Pozn. 60 v tabulce na str. 1499}dotázali ^{▼▼14,7; Gn 25,22p; n.: hledali} Hospodina, a posadili se ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}přede mnou.

2 I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: 3 Lidský synu, promluv s izraelskými staršími. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Co to, že přicházíte, abyste se mě ^{▼▼Pozn. 60 v tabulce na str. 1499}dotázali? Jakože jsem živ, dovolím vám snad, abyste se mě ^{▼▼Pozn. 60 v tabulce na str. 1499}dotazovali, ^{▼▼[Bůh se nedává k dispozici hříšníkům; v. 31; 7,26n; 14,3; 36,37.]} je výrok Panovníka Hospodina?

4 Budeš je soudit? ^{▼▼[výraz lze v tomto kontextu chápat jako vynesení Božího rozsudku (srv. 1Kr 3,28; Za 8,16) anebo varování, tedy: Jsi ochoten nad nimi vyslovit rozsudek]} Budeš soudit, lidský synu? Pouč je o ohavnostech ^{▼▼16,2; 22,2; 23,36} jejich otců. 5 Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy jsem si vyvolil ^{▼▼[Na rozdíl od častějšího použití jinde (Dt 7,6!), toto je jediné místo u Ez, kde se mluví o vyvolení Izraele.]} Izrael, jsem pozvedl svou ruku ^{▼▼[Na znamení přísahy. Srv. Gn 14,22; Ex 6,8; Nu 14,30; Ez 36,7 aj.]} k potomstvu Jákobova ^{▼▼[Jákob je totožný z Izraelem. Viz i 39,25.]} domu a dal jsem se jim poznat v egyptské zemi. Pozvedl jsem k nim svou ruku se ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}slovy: Já jsem Hospodin, váš Bůh. ^{▼▼[Vv. 5—26 dělí dějiny Izraele na tři části. 1. Egypt, 2. Poušť I., 3. Poušť II. Každá z těchto tří částí má čtyři stadia: zjevení, vzpoura, vylití hněvu, smilování.]; Ex 6,6—8; 20,2; Dt 4,34; 7,6} 6 V onen den jsem k nim pozvedl svou ruku, abych je vyvedl ^{▼▼v. 14.22; 36,21n; Ex 32,12; Nu 14,13; Dt 9,28} z egyptské země do země oplývající mlékem a medem, ^{▼▼Ex 3,8; Nu 14,8; Dt 26,15; 31,20} kterou jsem pro ně vyhlédl. ^{▼▼n.: prozkoumal; Nu 13—14} ⌈Ona je ozdobou všech ostatních zemí.⌉ ^{▼▼v. 15; Ž 48,3; Da 8,9; 11,16.41} 7 Nato jsem jim řekl: Odvrhněte ^{▼▼Pozn. 66 v tabulce na str. 1499}každý ohavné modly ^{▼▼2Pa 15,8; srv. Joz 24,14} od svých očí a neposkvrňujte se egyptskými bůžky. ^{▼▼6,4p; Dt 29,16n} Já jsem Hospodin, váš Bůh. 8 Ale vzpírali ^{▼▼5,6; Neh 9,26; Ž 78,56} se proti mně a nechtěli mě poslouchat, ^{▼▼Pozn. 66 v tabulce na str. 1499}nikdo od svých očí ohavné modly ^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}neodvrhl a egyptské bůžky neopustili. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svou zlobu, ^▼▼7,8p abych dovršil svůj hněv proti nim uprostřed egyptské země. 9 Způsobil jsem však, aby mé jméno nebylo znesvěceno před zraky národů, uprostřed nichž byli, před jejichž zraky jsem se jim dal poznat, když jsem je vyvedl z egyptské země.

10 Vyvedl ^{▼▼Dt 5,6p} jsem je tedy z egyptské země a přivedl jsem je do pustiny. ^{▼▼Ex 13,18} 11 Dal jsem jim svá ustanovení a oznámil jsem jim svá nařízení, ⌈v nichž bude mít člověk život, když je bude ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}plnit.⌉ ^{▼▼18,9; Lv 18,5; Dt 4,8; 30,15—19; Neh 9,29; Ž 147,19—20; Ř 10,5; Ga 3,12; h.: která bude člověk činit a bude v nich mít život} 12 Dal jsem jim také své soboty, ^{▼▼v. 20; Ex 20,8; Jr 17, 21nn; [Sobota byla znamením, že Izrael je zvláštní Boží lid (viz Ex 31,13—17) a v Jr a Ez je to mnohokrát zdůrazněno.]} aby se staly znamením mezi mnou a jimi, aby poznali, že já Hospodin je posvěcuji. 13 Ale dům izraelský se proti mně v pustině ^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}vzpíral, ^{▼▼Nu 14,22} ^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}nechodil podle mých ustanovení a ^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}pohrdl mými nařízeními, v nichž bude mít člověk život, když je bude ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}plnit, i mé soboty velmi znesvětili. Řekl jsem si tedy, že na ně v pustině vyliji svou zlobu, abych s nimi skoncoval. 14 Způsobil jsem však, aby mé jméno nebylo znesvěceno před očima národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. 15 Já jsem k nim také v pustině pozvedl ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}ruku, ^{▼▼[Tj. k přísaze.]} že je nepřivedu do té země, kterou jsem jim dal, ^{▼▼Ž 95,11; 106,26} do země oplývající mlékem a medem. Ona je ozdobou všech ostatních zemí. 16 To proto, že pohrdli mými nařízeními, nechodili podle mých ustanovení a znesvětili mé soboty, protože ⌈jejich srdce ^{▼▼11,21; 14,4} ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}chodilo za jejich bůžky.⌉ ^{▼▼16,24.36; Am 5,25n; Sk 7,42n} 17 Avšak mé oko se nad nimi slitovalo, takže jsem je nezničil a v pustině jsem s nimi neučinil konec.

18 Jejich synům ^{▼▼[Bůh začíná jednat s druhou generací v pustině.]} jsem pak v pustině řekl: Podle ustanovení svých otců nechoďte, jejich nařízení nezachovávejte a jejich bůžky se neposkvrňujte. 19 Já jsem Hospodin, váš Bůh. Podle mých ustanovení choďte, má nařízení zachovávejte a ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}plňte je. 20 Svěťte mé soboty ^{▼▼v. 12n; Jr 17,22} a budou znamením mezi mnou a vámi, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh. 21 I synové se proti mně vzpírali, ^{▼▼Nu 25,1n; Dt 31,27} nechodili podle mých ustanovení a nezachovávali má nařízení, aby je konali, ta, v nichž bude mít život člověk, když je bude ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}plnit, a znesvětili mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svou zlobu, abych proti nim v pustině dovršil svůj hněv. 22 Ale ^{▼▼Pozn. 87 v tabulce na str. 1499}stáhl jsem svou ruku a učinil jsem tak, aby mé jméno nebylo znesvěceno před očima národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. ^{▼▼v. 9.14} 23 Já jsem k nim také v pustině pozvedl svou ruku, že je rozptýlím mezi národy a že je rozmetám po zemích, ^{▼▼12,15; Lv 26,33; Dt 28,64; Ž 106,26n} 24 jelikož ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}neplnili má nařízení, pohrdli mými ustanoveními, znesvětili mé soboty a ohlíželi se ^{▼▼h.: svýma očima byli} za bůžky ^{▼▼v. 16; 6,9} svých otců. 25 Já jsem jim tedy také dal nedobrá ustanovení a nařízení, v nichž nebudou mít život. ^{▼▼[Kontrast k vv. 11, 13 a 21.]; 2Te 2,11} 26 A znečistil jsem je s jejich dary, když prováděli ^▼▼16,21p ohněm vše otvírající ^{▼▼n : prvorozené} lůno, ⌈abych v nich vzbudil úděs, aby poznali, že já jsem Hospodin.⌉ ^{▼▼[Toto Boží jednání je koncepčně podobné zatvrzení faraonova srdce, stejně jako instrukce k Izajášovi; Iz 6,9n; viz též Ř 1,24—28.]}

27 Proto promluv k domu izraelskému, lidský synu. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Ještě i tímto mě hanobili vaši otcové, když se proti mně zpronevěřili věrolomností. ^{▼▼14,13p; 18,24; Ř 2,24} 28 Přivedl jsem je do země, o které jsem pozvedl svou ruku, že jim ji dám, ale když viděli jakékoliv vyvýšené návrší a jakýkoliv košatý strom, obětovali tam své oběti a ^{▼▼Pozn. 79 v tabulce na str. 1499}kladli tam své provokativní obětní ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}dary, předkládali tam své příjemné vůně ^{▼▼6,13; 16,19} a vylévali tam své lité oběti. ^{▼▼45,17; Iz 57,6} 29 I řekl jsem jim: Co je to za návrší, na které vcházíte? A ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}nazývá se Návrší až do tohoto dne. 30 Proto řekni domu izraelskému: Toto praví Panovník Hospodin: ⌈Proč se znečišťujete po ^{▼▼Pozn. 59 v tabulce na str. 1499}způsobu svých otců⌉ ^{▼▼Sd 2,19; Jr 7,26; 16,12} a smilníte ^{▼▼Jr 2,20p} s jejich ohavnými modlami? ^{▼▼5,11; 7,20; 11,18nn; 20,7n; 37,23; Dt 29,16; 1Kr 11,5nn; 2Kr 23,13nn; Jr 7,30; 13,27; 16,18; 32,34} 31 Když přinášíte své dary, když provádíte své syny ohněm, znečišťujete se až dodnes před všemi svými bůžky. Dome izraelský, copak ⌈já vám dovolím, abyste se mě ^{▼▼Pozn. 60 v tabulce na str. 1499}dotazovali?⌉ ^{▼▼14,3; 20,3} Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, uvidíme, jestli vám dovolím se ^{▼▼Pozn. 60 v tabulce na str. 1499}dotazovat. 32 Co vám ^{▼▼Pozn. 88 v tabulce na str. 1499}přichází na ^{▼▼Pozn. 83 v tabulce na str. 1499}mysl, ^▼▼11,5 se ^{▼▼infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]}opravdu nestane, když říkáte: ⌈Budeme ^{▼▼n.: Buďme} jako národy, jako čeledi jiných zemí,⌉ ^{▼▼1S 8,20} takže budeme sloužit dřevu ^{▼▼Dt 4,28; Iz 37,19; Jr 3,9; 2,27} a kameni.

Bůh Izrael obnoví

Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, budu nad vámi kralovat silnou rukou, vztaženou paží ^{▼▼Jr 32,17.21*} a ve zlobě, kterou ^{▼▼participium trpné}vyliji. 34 A vyvedu vás z ^{▼▼Pozn. 89 v tabulce na str. 1499}národů a shromáždím vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni silnou rukou, vztaženou paží a ve zlobě, kterou jsem vylil. 35 ⌈Přivedu vás do pustiny ^{▼▼Pozn. 89 v tabulce na str. 1499}národů⌉ ^{▼▼[Vyhnanství mezi pohany je pro Izrael jako návrat do pustiny, kterou putovali do země zaslíbené (srv. Oz 2,16).]} a budu se tam s vámi soudit ^{▼▼17,20; Jr 2,35} tváří v tvář. 36 Tak jako jsem se soudil s vašimi otci v pustině egyptské země, tak se budu soudit s vámi, je výrok Panovníka Hospodina. 37 A provedu ^{▼▼[Sloveso, které je užito i u provádění dětí ohněm.]} vás pod holí ^{▼▼Lv 27,32; Jr 33,13; Mt 25,32—33; Ez 16,21p; srv Jr 33,13} a uvedu vás do závazku ^{▼▼HL; [Výraz je zajímavý tím, že stejným pojmem se označuje „závazný“ text StS jako masoretský, podle masoretů, kteří jej upravili.]} smlouvy. 38 Budu však tříbit ^{▼▼Kaz 3,18; Am 9,9; Mal 3,3} ty z vás, kdo se bouří ^{▼▼Joz 22,16} a kdo jsou proti mně vzpurní. ^{▼▼Iz 66,24} Vyvedu je ze země jejich dočasného ^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}pobytu, ^{▼▼Jb 18,19} ale ⌈na izraelskou půdu ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}nevejdou.⌉ ^{▼▼Jr 44,14} I poznáte, že já jsem Hospodin. 39 A vy, dome izraelský, toto praví Panovník Hospodin: ⌈Jděte, služte ^{▼▼Pozn. 66 v tabulce na str. 1499}každý svým bůžkům i nadále, když mě neposloucháte,⌉ ^{▼▼Sd 10,14; Am 4,4} ale ⌈mé svaté jméno už neznesvěcujte⌉ ^{▼▼23,38; 39,7; Lv 18,21; 20,3} svými dary a svými bůžky. ^{▼▼Iz 1,13—15; Jr 44,25} 40 Neboť na mé svaté hoře, vysoko na izraelské hoře, ^{▼▼h.: na hoře izraelské výšiny; 17,23; 28,14; Iz 56,7; Mi 4,1} je výrok Panovníka Hospodina, tam mi budou sloužit, celý dům izraelský, každý ^{▼▼n.: celý} v zemi. ⌈Tam v nich najdu zalíbení⌉ ^▼▼43,27v a tam ⌈budu vyhledávat vaše dary pozdvihování a prvotinu vašich darů ze všech vašich svatých věcí.⌉ ^{▼▼Mal 3,4} 41 Najdu ve vás zalíbení pro příjemnou vůni, ^{▼▼Ef 5,2; Fp 4,18} až vás vyvedu z ^{▼▼Pozn. 89 v tabulce na str. 1499}národů a shromáždím vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a budu ve vás ^{▼▼28,25; 39,27; Lv 22,32} posvěcen před očima národů. 42 I poznáte, že já jsem Hospodin, až vás přivedu na izraelskou půdu, ^{▼▼14,22; 34,13} do země, o které jsem pozvedl svou ruku, ^{▼▼h.: svýma očima byli} že ji dám vašim otcům. 43 Tam si vzpomenete na své cesty a na všechny své činy, jimiž jste se poskvrnili, a zhnusíte se ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}sami sobě ^{▼▼h.: ve svých tvářích} pro všechno to zlo, ^{▼▼h.: ve všech svých zlech} které jste ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}spáchali. ^{▼▼6,9; 36,31} 44 Tu poznáte, že já jsem Hospodin, když s vámi pro své jméno ^▼▼36,22 ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}naložím ne podle vašich zlých cest a podle vašich zkažených činů, dome izraelský, je výrok Panovníka Hospodina.