Ecclesiastes 3
Všechno má svůj čas
1Všechno má svou chvíli, ▼▼n.: určený čas; Neh 2,6; Est 9,27
každý záměr ▼▼h.: to, v čem má někdo zalíbení (5,3; 1S 15,22)
pod nebem ▼▼1,3p
má svůj čas. ▼▼v. 17; 8,6; [tj. vhodnou dobu pro danou událost (Ž 1,3; 104,27; Jr 5,24; Ez 30,3)]; 2 Kr 5,26
2Je čas rodit ▼▼Gn 17,21; 1S 2,5; 2Kr 4,16; L 1,20
a čas umírat, ▼▼Dt 34,5; Jb 14,5; He 9,27
čas sázet ▼▼Jr 1,10
a čas vytrhávat, ▼▼Jr 45,4v; Da 7,8; Mt 15,13
co bylo zasazeno; 3čas zabíjet ▼▼Joz 8,24; Est 9,6; Jr 15,3; Pl 3,43; Za 11,5
a čas uzdravovat, ▼▼1S 6,3; 2Kr 2,21; 20,5.8; Ž 107,20; Oz 6,1; 7,1
čas bořit ▼▼Neh 1,3; Iz 5,5; Ez 13,14v
a čas stavět; ▼▼1Kr 5,17; 2Pa 3,1; Ezd 1,2.5; Neh 3,33; Iz 44,26; Jr 31,28
4čas plakat ▼▼Gn 23,2; 43,30; 1S 16,1v; 2S 3,16; Neh 8,9; Jr 8,23; Ž 30,6; Mt 9,15
a čas se smát, ▼▼Ž 126,2; Mt 6,21; Ř 12,15
čas naříkat ▼▼Mt 11,17; 2K 7,10; Jk 4,9
a čas poskakovat; ▼▼2S 6,5; 1Pa 15,29; Ex 15,20
5čas házet kameny ▼▼Lv 20,2; Dt 21,21; Joz 7,25; 2Kr 3,25
a čas kameny shromažďovat, čas objímat ▼▼Gn 33,4; 48,10; Př 5,20
a čas vzdálit se od ▼▼infinitiv konstruktivní (vázaný)
objímání; ▼▼Pís 2,6n; 1K 7,5; Ex 19,15; 1S 21,4n
6čas hledat a čas ztrácet, ▼▼Mt 19,29
čas uchovávat ▼▼1S 9,24;Gn 41,35; L 2,51; J 2,10; 12,7; h.: střežit
a čas odvrhovat; ▼▼2Kr 7,15; Iz 2,20; Jon 1,5; Fp 3,7; He 10,34n
7čas trhat ▼▼Gn 37,29; 2S 1,11; 1Kr 11,30
a čas šít, čas být zticha ▼▼2Kr 18,36; Est 4,14; Jb 2,13; 32,4; Am 5,13; Mi 7,5; Mk 1,34; J 19,9n; 1Pt 3,10
a čas mluvit; ▼▼Př 15,23; 31,8; Jr 1,7!; Sk 4,20; 18,9
8čas milovat ▼▼Ez 16,8; Mt 12,33; Ef 5,28; 1J 4,20
a čas nenávidět, ▼▼2Pa 19,2; Ž 101,3; 139,21; Př 13,5; L 14,26
čas boje ▼▼::Nu 14,42—45; Joz 8,1; 1S 15,18; ::2Pa 35,22; Neh 4,8; 1Tm 6,12
a čas pokoje. ▼▼1Kr 5,4; 2Pa 20,30; L 9,54; He 12,14
9Bohem uložené dílo
Jaký užitek má ten, kdo ▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
pracuje, z toho, při čem se ▼▼podstatné jméno
namáhá? ▼▼1,3; 2,22
10Viděl jsem plahočení, ▼▼1,13
které Bůh ▼▼Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili. 11To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od ▼▼Pozn. 82 v tabulce na str. 1499
počátku až do konce. ▼▼8,17; Ř 11,33
12Poznal jsem, že ⌈pro ně není nic lepšího,⌉ ▼▼h.: v nich není dobré
než aby se radovali ▼▼8,15
a aby konali ve svých životech dobro. ▼▼v. 22; Ž 14,3; 34,15
13A také, že když kterýkoli člověk ▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
⌈jí a pije a užívá ▼▼h.: vidí
⌉ blaho při vší své námaze, je to Boží dar. ▼▼2,24; 5,17; 9,7
14Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude ▼▼n.: ()je
pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé ▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
měli ▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
před ním bázeň. ▼▼7,18; 12,13
15⌈To, co ▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo.⌉ ▼▼1,9
Bůh ⌈posoudí to, co pominulo.⌉ ▼▼n : bude zkoumat, oč lidem šlo; h.: bude hledat, co je zahnáno / toho, kdo je pronásledován (teoreticky, ale nevhodné do kontextu)
16Soud a budoucnost náleží Bohu
Dál jsem pak viděl pod sluncem: ⌈Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.⌉ ▼▼h.: Místo práva, a tam ničemnost, místo spravedlnosti, a tam ničemnost.; 4,1; 5,7
17V ▼▼Pozn. 73 v tabulce na str. 1499
duchu jsem ▼▼h.: + já
si řekl: ⌈Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh,⌉ ▼▼11,4.9; Ž 98,9
protože ⌈tam nastane čas pro každý záměr ▼▼3,1; 8,6
a pro každé dílo.⌉ ▼▼12,14; Ž 62,13; Mt 16,27; Ř 2,6—8; 2K 5,10
18A tu jsem si v ▼▼Pozn. 73 v tabulce na str. 1499
duchu o záležitosti lidských synů ▼▼h.: + já
řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako ▼▼sg., jednotné číslo (singulár)
zvířata. ▼▼Ž 49,13; 73,22; 2Pt 2,12
19Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný ▼▼h.: jeden; 2,14
úděl: Jak umírá ▼▼h.: je smrtelný
jeden, tak umírá i druhý, a obojí ▼▼h.: všechno
stejně dýchá. ▼▼h.: má jednoho ducha; srv. Ž 104,27—30
Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost. ▼▼2,15n; Ž 49,21
20Všechno to ▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
odchází na stejné ▼▼h.: jedno
místo; ▼▼[Není tím míněno nebe či peklo, ale místo určení pro člověka, které lze pozorovat: návrat do prachu, stejně jako u zvířat.]; srv. 6,6
vše to ▼▼Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
vzešlo z prachu a vše se to ▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
navrací v prach. ▼▼12,7; Gn 3,19; Ž 103,14
21Kdo ví, ▼▼2,19
zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch ▼▼sg., jednotné číslo (singulár)
zvířat sestupuje dolů do země? 22Viděl jsem tedy, že není nic lepšího, než že ⌈se člověk bude radovat ze svého díla, ▼▼pl.; n.: ze svého majetku (tj. výsledku svých činů)
neboť⌉ ▼▼v. 12; 2,10.24
to je jeho podíl. ▼▼5,17n; 9,9; n : úděl
⌈Vždyť kdo mu umožní, ▼▼h.: přivede
aby se podíval na to, co bude po něm?⌉ ▼▼6,12; 8,7; 10,14
Copyright information for
CzeCSP