Act 27 | CzeCSP | STEP | Jakmile bylo rozhodnuto, že odplujeme do Itálie, předali Pavla a některé jiné vězně setníkovi jménem Julius z pluku Jeho Veličenstva.

‏ Acts 27

Plavba do Říma

1 Jakmile bylo rozhodnuto, že odplujeme ^▼▼16,10p do Itálie, ^▼▼18,2 předali Pavla a některé jiné vězně setníkovi ^{▼▼srv. 10,1} jménem Julius z pluku ^▼▼10,1p Jeho Veličenstva. ^▼▼25,21 2 Nastoupili jsme na loď z Adramytteia, ^{▼▼[přístav v Mysii poblíž Troady (16,8)]} která měla plout do míst podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi Makedoňan Aristarchos ^{▼▼19,29; 20,4} z Tesaloniky. 3 Druhý den jsme dorazili do Sidónu. ^{▼▼12,20; Mt 11,21} Julius se zachoval k Pavlovi laskavě ^▼▼v. 43 a dovolil mu zajít k přátelům a přijmout jejich péči. ^{▼▼24,23; 28,16} 4 Odtud jsme vypluli a plavili jsme se chráněni Kyprem, ^▼▼13,4 protože větry vály ^{▼▼ř.: byly} proti nám. ^{▼▼Mt 14,24} 5 Přepluli jsme moře ^{▼▼ř.: otevřené / hluboké moře (tak daleko od země, že již není chráněno pevninou); Mt 18,6†} podél Kilikie ^▼▼6,9 a Pamfylie ^▼▼13,13 a dorazili ^{▼▼[vzdálenost asi 700 km ze Sidónu do Myry trvala obvykle 10—15 dní]} jsme do Myry ^{▼▼[Nedaleko od Patary (21,1). Význam Myry stoupal s rozvojem navigace. Více a více lodí se odvažovalo namísto plavby kolem pobřeží k přímé plavbě z Alexandrie (v. 6!) do Myry. Byl zde také důležitý sklad obilí (v. 38).]} v Lykii. 6 Tam setník našel alexandrijskou ^{▼▼6,9; 28,11} loď, která plula do Itálie, a nalodil ^{▼▼[Mohli zůstat na první lodi, pokračovat podél pobřeží do Makedonie a vydat se pozemní cestou přes Řecko. Ale setník se rozhodl pro přímou plavbu do Itálie.]} nás na ni. 7 Mnoho dní jsme pluli zvolna a stěží jsme se dostali proti Knidu. ^{▼▼[Poloostrov a město na JZ pobřeží Malé Asie (asi 210 km od Myry)]} Protože nám vítr bránil, pluli jsme podél Salmóny ^{▼▼[mys na SV cípu Kréty (asi 160 km od Knidu)]} chráněni Krétou. ^{▼▼2,11; Tt 1,5} 8 S obtížemi jsme se kolem ní přeplavili a dostali jsme se na jedno místo, které se jmenovalo Krásné přístavy; blízko něho bylo město Lasaia. ^{▼▼[na J pobřeží Kréty (dalších asi 96 km]}

9 Protože uplynulo mnoho času a plavba již byla nebezpečná, ^{▼▼HL; [Dle žid. počítání bylo období pro plavbu od Letnic po Svátek stánků (tj. pět dní po půstu). Římané považovali plavbu po 15. 9. za riskantní a po 11. 10. za sebevražednou.]} neboť již minul i půst, ^{▼▼židovský půst (Lv 23,27) v Den smíření připadající na počátek října} Pavel jim domlouval: 10 „Muži, ^{▼▼v. 21.25; 14,15} vidím, že plavba bude jistě spojena s nebezpečím ^{▼▼ř.: újmou} a s velkou ztrátou ^▼▼v. 21 nejen pro náklad a pro loď, ale i pro naše životy. ^{▼▼ř.: duše}“ 11 Setník však důvěřoval více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel. ^{▼▼Ex 9,20n; Př 27,12} 12 A protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla ^{▼▼v. 43; ř.: učinila radu; Sd 19,30; Ef 1,11p} odtamtud odplout a zkusit, zdali by se jim nepodařilo dorazit do Foiniku ^{▼▼[asi 48 km dále na Z]}a tam přezimovat. Je to krétský přístav, otevřený ^{▼▼ř.: hledící} k jihozápadu a severozápadu.

Bouře na moři

A když začal vát ⌈jižní vítr,⌉ ^{▼▼28,13; L 12,55; (ř. notos; dle BDAG jz. vítr)} mysleli si, že provedou svůj úmysl. Zvedli kotvy a pluli co nejblíže podél Kréty. 14 Ale zanedlouho se od ní přihnal prudký vítr, ^{▼▼Ž 105,25; Mt 8,24} který se nazývá Eurakylón. ^{▼▼severovýchodní vítr (síly tajfunu); var.: Euroklydón — jihových. vítr} 15 Loď jím byla stržena a nemohla mu ^{▼▼ř.: tomu větru} čelit; proto jsme vzdali jakýkoliv odpor a nechali jsme se jím unášet. 16 Dostali jsme se do závětří jakéhosi ostrůvku, který se jmenoval Kauda, ^{▼▼var.: Klauda; [existoval různý pravopis tohoto jména; o. byl asi 36 km od Kréty]} a stěží jsme dokázali vytáhnout záchranný člun. ^{▼▼n.: prám; [Používalo se ho pro přistávání, manévrování a spouštění kotvy, případně i záchranu námořníků; za dobrého počasí býval vlečen za lodí, nyní se však mohl stát nebezpečným.]; v. 30.32} 17 Když ho vytáhli, použili pomocných prostředků a podvázali loď. Protože se báli, aby nenajeli na syrtskou mělčinu, ^{▼▼[Syrtis bylo jméno dvou zálivů na pobřeží S. Afriky (Z od Kyrény; dnešní záliv Sidra v Libyi). Byly velmi obávané pro nebezpečné mělčiny (měly pověst hřbitova námořníků). Relativně byly ještě daleko, ale v bouři snadno dosažitelné.]} spustili plachty ^{▼▼n.: kotvu (ř.: nástroj)} a takto ⌈se nechali unášet⌉. ^{▼▼ř.: byli unášeni} 18 Protože s námi prudce zmítala bouře, ^{▼▼Jon 1,4.11} začali druhý den vyhazovat náklad 19 a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní zařízení. ^{▼▼tj. prav.: navijáky, kladky a ráhno} 20 Po mnoho dní se neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a dorážela na nás nemalá bouře, nakonec se již ztrácela veškerá naděje, že se zachráníme.

21 Když už dlouho nic nejedli, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: „Muži, měli jste mne poslechnout a nevyplouvat z Kréty, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí ^▼▼v. 10 a ztrátu. 22 Ale nyní vás vyzývám, abyste byli dobré mysli, ^{▼▼v. 25.36; 24,10; Jk 5,13} neboť nikdo ^{▼▼ř.: žádná duše} z vás nebude ztracen, nýbrž jen loď. 23 Tuto noc přišel ke mně anděl ^▼▼5,19! toho Boha, jemuž patřím a kterému sloužím, ^▼▼24,14! 24 a řekl: 'Neboj se, ^▼▼18,9 Pavle, ty se musíš postavit před císaře. A hle, Bůh ti daroval všechny ty, kteří se plaví s tebou.' 25 Proto, muži, buďte dobré mysli. Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo oznámeno. 26 Musíme však narazit na nějaký ostrov.“

27 Když jsme byli unášeni po Adrii ^{▼▼n.: Jaderském moři} už čtrnáctou noc, začali mít námořníci kolem půlnoci dojem, že se k nim přibližuje nějaká země. 28 Spustili olovnici a zjistili hloubku dvacet sáhů. ^{▼▼tj. 36 m} Když odpluli kousek dále, opět spustili olovnici a zjistili hloubku patnáct sáhů. ^{▼▼[tj. 27 m]} 29 Protože se báli, abychom někde nenarazili na skalnatá místa, vyhodili ze zádi čtyři kotvy a ⌈toužebně čekali, až nastane⌉ ^{▼▼n.: modlili se, aby už nastal} den. 30 Když se námořníci pokoušeli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí vytahovat kotvy z přídi, 31 řekl Pavel setníkovi a vojákům: „Nezůstanou–li tito na lodi, vy nemůžete být zachráněni.“ 32 Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali jej uplavat. ^{▼▼ř.: vypadnout}

33 Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. ^{▼▼ř.: přijmout pokrm} Řekl: „Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte hladoví a nic nejíte. 34 Proto vás vybízím, abyste pojedli; ^{▼▼ř.: přijmout pokrm} je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.“ ^{▼▼Mt 10,30} 35 ⌈Po těch slovech⌉ ^{▼▼ř.: To pověděv} vzal chléb, přede všemi vzdal Bohu díky, ^{▼▼Mt 15,36; 1K 10,30} rozlomil jej a začal jíst. 36 Všichni nabyli dobré mysli a také oni přijali pokrm. 37 Všech ^{▼▼ř.: + duší} nás bylo na lodi dvě stě sedmdesát šest. 38 Když se nasytili, ^{▼▼ř.: + pokrmem} odlehčovali ^{▼▼Jon 1,5} loď ⌈tím, že vyhazovali⌉ obilí do moře.

Ztroskotání

Když však nastal den, nemohli poznat, co je to za zemi; viděli jen nějaký záliv s plochým pobřežím, k němuž zamýšleli s lodí najet, bude–li to možné. 40 Odsekli kotvy ^▼▼v. 29 a nechali je v moři. Zároveň rozvázali provazy u kormidel, zvedli proti větru přední plachtu a směřovali ke břehu. 41 Najeli však na mělčinu a loď narazila na dno. Příď uvízla a zůstala nehybná, zatímco záď se začala bortit pod náporem vln. ^{▼▼2K 11,25} 42 Vojáci se rozhodli, že vězně zabijí, aby některý neuplaval a neutekl. ^{▼▼12,19; 16,27} 43 Ale setník ^▼▼v. 3 chtěl zachránit Pavla, a proto jim v tom úmyslu ^{▼▼ř.: radě} zabránil. Rozkázal, aby ti, kdo umějí plavat, se první vrhli do moře a vyšli na zem 44 a ostatní aby se zachránili na prknech nebo na troskách lodi. A tak se stalo, že se všichni v pořádku dostali na břeh. ^{▼▼ř.: zem}