Act 25 | CzeCSP | STEP | Když tedy Festus přišel do provincie, vystoupil po třech dnech z Cesareje do Jeruzaléma.

‏ Acts 25

Pavel před Festem, odvolání k císaři

1 Když tedy Festus přišel do provincie, vystoupil ^▼▼11,2 po třech dnech z Cesareje do Jeruzaléma. 2 Velekněží a přední ^{▼▼28,17; L 19,47} Židé ⌈vznesli u něho žalobu⌉ ^{▼▼ř.: ho informovali} proti Pavlovi. Naléhali na něho 3 ⌈a žádali, aby jim prokázal laskavost⌉ ^{▼▼ř.: žádajíce milost proti němu} a poslal ho do Jeruzaléma; chystali totiž léčku, že ho cestou zabijí. ^▼▼23,12 4 Festus odpověděl, že Pavel je ve vězení v Cesareji a on sám že se brzy vydá na cestu. 5 „Ať tedy ti z vás,“ řekl, „⌈kteří mají moc⌉, ^{▼▼ř.: schopní} sestoupí se mnou, a je–li na tom muži něco špatného ^{▼▼ř.: nemístného; 28,6; 2Te 3,2p} , ať ho žalují.“

6 Nestrávil mezi nimi více než osm nebo deset dní a sestoupil do Cesareje. Na druhý den zasedl ⌈k soudu⌉ ^{▼▼ř.: na soudní stolici; 25,10; Mt 27,19p} a rozkázal přivést Pavla. 7 Když přišel, obstoupili ho Židé, kteří sestoupili z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění, která nemohli dokázat. 8 Pavel se hájil takto: „Nijak jsem se neprohřešil ani proti zákonu ^{▼▼24,12; 28,17} Židů, ani proti chrámu, ani proti císaři.“ 9 Avšak Festus, který se chtěl Židům zavděčit, ^▼▼24,27 Pavlovi odpověděl: „Chceš vystoupit do Jeruzaléma a tam být z toho přede mnou souzen?“ 10 Pavel řekl: „Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Židům jsem v ničem neublížil, jak i ty velmi dobře víš. 11 Jestliže jsem tedy vinen a učinil jsem něco, co zasluhuje smrt, nezdráhám se zemřít. Není–li však nic na tom, z čeho mne tito lidé obviňují, nikdo mne jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.“ ^{▼▼v. 25; 26,32; 28,19; [provocatio ad Caesarem bylo jedno z nejstarších práv řím. občanů; v té době byl císařem Nero]} 12 Nato Festus promluvil s radou a odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.“

13 Uplynulo několik dní a do Cesareje přijeli král Agrippa ^{▼▼Herodes Agrippa II. vládl v letech 53—100. (Při povstání Židů, kdy padl Jeruzalém, byl na straně Římanů)} a Bereniké ^{▼▼[nejstarší dcera Agrippy I. se ve 13 letech vdala za svého strýce Heroda Chalcise. Po jeho smrti žila se svým bratrem Agrippou II.]} a pozdravili Festa. 14 Když tam ⌈už nějaký čas⌉ ^{▼▼ř.: více dní} pobývali, předložil Festus králi Pavlův případ. Řekl: „Je tu od Félixe jako vězeň ponechán jeden muž, 15 o kterém mi velekněží a starší Židů podali zprávu, když jsem byl v Jeruzalémě, a žádali jeho odsouzení. 16 Odpověděl jsem jim, že není římským zvykem vydávat nějakého člověka dřív, než by obžalovaný měl své žalobce tváří v tvář a dostal příležitost k obhajobě proti jejich obvinění. 17 Když se tu tedy sešli, bez odkladu jsem příštího dne zasedl ⌈k soudu⌉ ^{▼▼ř.: na soudní stolici} a rozkázal předvést toho muže. 18 Jeho žalobci se postavili proti němu, ale nepřinášeli žádné obvinění [ze zlých činů], jak jsem očekával, 19 nýbrž měli s ním nějaké spory ^▼▼18,15 o své náboženství ^{▼▼n.: pověře (dvojznač. sl. je užito asi záměrně); 17,22} a o nějakého zemřelého Ježíše, o němž Pavel tvrdil, že žije. 20 Byl jsem na rozpacích, ^{▼▼srv. 2K 2,9p} jak tyto věci prozkoumat, a říkal jsem mu, zda by nechtěl jít do Jeruzaléma a tam být v těchto věcech souzen. 21 Avšak Pavel se odvolal, aby byl ve vězení ^{▼▼ř.: aby byl střežen} až do rozhodnutí ⌈Jeho Veličenstva⌉; ^{▼▼27,1; ř. sebastos — přepis lat. augustus — 'posvátný / uctívaný', titul řím. imperátorů po Augustovi (viz L 2,1).} proto jsem ho rozkázal hlídat, dokud ho nepošlu k císaři.“ 22 Agrippa [řekl] Festovi: „Sám bych si chtěl také toho člověka poslechnout.“ ^{▼▼srv. L 9,39; 23,8} „Zítra“, řekl Festus, „ho uslyšíš.“

Pavel před králem Agrippou

Druhý den tedy přišel Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí ^{▼▼HL; ř.: fantasia} a spolu s veliteli a předními muži města vstoupili do ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}jednací síně. Na Festův rozkaz byl přiveden Pavel. 24 A Festus řekl: „Králi Agrippo a všichni muži zde s námi přítomní, vidíte tohoto člověka, kvůli němuž všichni ^{▼▼ř.: všechno to množství} Židé jak v Jeruzalémě, tak i zde na mne naléhali ^▼▼v. 2 a křičeli, že nesmí více zůstat naživu. ^▼▼22,22 25 Já jsem shledal, že neudělal nic, zač by zasluhoval smrt. Ale protože on sám se odvolal k Jeho Veličenstvu, rozhodl jsem se ho k němu poslat. 26 Nemám však nic určitého, co bych o něm svému pánu napsal. Proto jsem ho předvedl před vás a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po výslechu měl co napsat. 27 Zdá se mi totiž nerozumné posílat vězně a neuvést zároveň obvinění proti němu.“