Act 16 | CzeCSP | STEP | Přišel [také] do Derbe a do Lystry. A hle, byl tam jeden učedník jménem Timoteus, syn věřící židovské ženy, jeho otec byl však Řek.

‏ Acts 16

Pavel nachází Timotea

1 Přišel [také] do Derbe a do Lystry. ^▼▼14,6 A hle, byl tam jeden učedník jménem Timoteus, ^{▼▼17,14n; 18,5; 19,22; 20,4; Ř 16,21; 1K 4,17!} syn věřící ^▼▼10,45 židovské ^{▼▼2Tm 1,5; 3,15} ženy, jeho otec byl však Řek. 2 Bratři v Lystře a Ikonii o něm vydávali dobré svědectví. ^{▼▼6,3p; 1Tm 3,7} 3 Pavel chtěl, aby se s ním ⌈vydal na cestu⌉; ^{▼▼ř.: aby … vyšel} vzal jej a obřezal ^{▼▼::Ga 2,3} kvůli Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni věděli, že jeho otec byl Řek. 4 Když procházeli ^{▼▼L 13,22} městy, předávali jim ustanovení, ^▼▼L 2,1 na nichž se usnesli apoštolové ^▼▼8,14 a starší v Jeruzalémě, aby je zachovávali. ^▼▼15,28n 5 A tak se sbory ^{▼▼14,23; 1K 4,17; 7,17; 16,19; 2K 8,1.18; 11,8; Ga 1,2; Zj 1,4; n.: církve} upevňovaly ve víře a denně početně rostly. ^▼▼2,41!

Vidění makedonského muže

Potom prošli Frygií ^{▼▼2,10; 18,23†} a galatskou krajinou, neboť Duch Svatý jim zabránil promluvit Slovo ^{▼▼var.: + Boží
,} ^▼▼14,25 v Asii. ^{▼▼2,9p; 19,10} 7 Když přišli k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ^{▼▼[provincie v sev. Asii, SV od Mysie; 1Pt 1,1†]} ale [Ježíšův] ^{▼▼Fp 1,19} Duch jim to nedovolil. 8 Prošli tedy Mysii a sestoupili do Troady. ^{▼▼20,5; 2K 2,12; 2Tm 4,13; [přístavní město na SZ pobřeží Asie, blízko starověké Tróji]} 9 V noci se ukázalo Pavlovi vidění: ^▼▼10,3 stál před ním nějaký makedonský muž a prosil ho: „Přejdi do Makedonie ^{▼▼[od r. 148 př. Kr. římská provincie]; 18,5; 19,21n; 20,1; Ř 15,26; 2K 1,16!; Fp 4,15; 1Te 1,7; 1Tm 1,3} a pomoz nám!“ 10 Jak uviděl to vidění, hned ^{▼▼9,20; 17,10.14; Mt 4,20; Ž 119,60} jsme ^{▼▼[změna na 1. os. pl. zřejmě naznačuje, že autor Lukáš se v Troadě připojil ke skupině (vv. 10—17; 20,5—15; 21,1—18; 27,1—28,16)]} se snažili ^{▼▼ř.: hledali; srv. L 19,47} vyjít do Makedonie, protože jsme nabyli přesvědčení, že nás Bůh ^{▼▼var.: Pán} povolal, abychom jim zvěstovali evangelium.

Obrácení Lydie

Vypluli jsme z Troady a plavili se přímo ^{▼▼21,1; [cca 208 km]} na Samothráké, ^{▼▼[ostrov v Egejském moři, příhodné místo ke kotvení v protikladu k riskantnímu nočnímu zakotvení na pevnině]} druhého dne do Neapole, ^{▼▼[dnešní Kavalla, přístav pro 16 km vzdálené město Filipis]} 12 odtamtud do Filip, ^{▼▼20,6; Fp 1,1p; 1Te 2,2} které jsou předním městem této části Makedonie a římskou kolonií. ^{▼▼[obyvatelé města byli považováni za římské obyvatele (v. 21), protože taková města byla původně kolonizována obyvateli Říma]} V tomto městě jsme strávili několik dní. 13 V sobotní den ^▼▼13,14 jsme vyšli za bránu podél řeky, ^{▼▼[Gangites]} kde jsme se domnívali, že je místo k modlitbě ^{▼▼[ve městě bylo tak málo Židů, že zde nebyla synagoga; proto se scházeli venku — dle zvyklostí u proudící vody]}; usedli ^{▼▼Mt 5,1p} jsme a mluvili k ženám, které se tam sešly. 14 A poslouchala nás jedna žena jménem Lydie, prodavačka purpuru ^{▼▼L 16,19p; 17,4} z města Thyatir, ^{▼▼Zj 2,18p} která uctívala Boha. ^{▼▼[Lydie byla pohanka, věřící v pravého Boha (srv. 10,2)]; 18,7; J 12,20} Pán jí otevřel ^{▼▼L 24,45; Ef 1,18} srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal. 15 Když byla pokřtěna ona i její dům, ^▼▼10,2p poprosila nás: „Jestliže jste mne uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a zůstaňte.“ A přinutila nás.

Žalář ve Filipech

Stalo se, když jsme se šli modlit, ^{▼▼ř.: k modlitbě; n.: na místo modlitby (srv. v. 13)} že nás potkala nějaká otrokyně, ^{▼▼ř. zdrobnělina od výrazu pro děvče, avšak vždy z otrocké třídy (srv. Mt 26,69; Ga 4,22); srv. h. chlapec — služebník (Nu 22,22p)} která měla věšteckého ^{▼▼ř.: ducha Pythona; [python byl mytický had uctívaný v Delfách a spojený s delfskou věštírnou; díky tomu potom zobecněně: věštecký]; Lv 19,31; 1S 28,8} ducha a ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}věštěním ^{▼▼srv. Sk 8,9; Ga 5,20} přinášela svým pánům značný zisk. ^{▼▼19,24; 2Pt2,3} 17 Ta chodila za Pavlem a za námi a ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}křičela ^{▼▼ř.: + a říkala} : „Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího, ^{▼▼Gn 14,18p; Da 3,26!; Mk 5,7!} kteří vám ^{▼▼var.: nám} zvěstují cestu ^{▼▼18,26; He 10,20} záchrany.“ 18 A to dělala po mnoho dní. Pavla to rozhořčilo, ^{▼▼srv. 4,2; Mk 14,4†} obrátil se na toho ducha a řekl: „Přikazuji ^{▼▼Mk 16,17} ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní odešel!“ ^{▼▼ř.: vyšel; srv. Mk 1,25} A v tu chvíli od ní odešel. ^{▼▼ř.: vyšel; srv. Mk 1,25} 19 Když její páni uviděli, že jim ušla naděje na zisk, chopili se Pavla a Silase ^▼▼15,22 a vlekli ^{▼▼8,3; 17,6n; 21,30} je na náměstí k představeným města. 20 Předvedli je před velitele ^{▼▼pravd. nejvyšší úředníci města — bývali ve dvojici (lat. 'duumviri')} a řekli: „Tito lidé pobuřují ^{▼▼15,24†} naše město. Jsou to Židé ^▼▼19,34 21 a šíří zvyky, ^{▼▼25,16; [na rozdíl od židovství, křesťanství nemělo v římské říši právní uznání, bylo považováno za religio illicita (nedovolené náboženství)]} které my nesmíme přijímat ani zachovávat, ^{▼▼ř.: činit} protože jsme Římané.“ 22 Také zástup proti nim povstal a velitelé z nich strhli šaty a poroučeli je bít holí. ^{▼▼2K 11,25; 1Te 2,2} 23 Když jim vysázeli mnoho ran, uvrhli je do vězení ^{▼▼5,18; 2K 6,5} a žalářníkovi nařídili, aby je bezpečně ^{▼▼Mk 14,44} hlídal. 24 Když dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení a pro jistotu jim dal nohy do klády.

25 Kolem půlnoci ^{▼▼Ž 119,55} se Pavel a Silas modlili ^{▼▼Ž 50,15; 91,15; Jk 5,13} a zpěvem oslavovali Boha ^{▼▼Ef 5,19; Ko 1,24} a ostatní vězňové je poslouchali. 26 Náhle nastalo veliké zemětřesení, ^▼▼4,31 takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely ^▼▼12,10 všechny dveře a všem se uvolnila pouta. ^▼▼12,7 27 Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít, ^▼▼12,19 protože myslel, že vězňové uprchli. 28 Ale Pavel zvolal silným hlasem: ^▼▼14,10 „Neudělej si nic zlého! Jsme tu všichni.“ 29 Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením ^{▼▼7,32; L 8,47} padl ^{▼▼Iz 60,14; Mk 5,22} před Pavla a Silase. 30 Vyvedl je ven a řekl: „Páni, co mám dělat, ^{▼▼2,37; 9,6} abych byl zachráněn?“ ^{▼▼J 3,17!} 31 Oni řekli: „Uvěř ^{▼▼Mk 16,16; J 3,36; Ga 3,26} v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.“ ^{▼▼10,2p; 11,14; 18,8} 32 A promluvili Pánovo slovo ^▼▼8,25p k němu i ke všem, kteří byli v jeho domě. 33 I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány ^{▼▼L 10,30; 2K 11,23} a hned se dal pokřtít ^▼▼2,38 on i všichni jeho domácí. 34 Pak je zavedl do domu, prostřel stůl a s celým svým domem se radoval, ^{▼▼8,39; L 15,32} že uvěřil Bohu.

35 Když nastal den, poslali velitelé ^{▼▼v. 20p} ozbrojenou stráž ^{▼▼n.: dva strážníky (lat. lictor); v. 38†} ⌈se vzkazem⌉: ^{▼▼ř.: říkajíce} „Propusť ty lidi!“ 36 Žalářník oznámil tento vzkaz ^{▼▼ř.: tato slova} Pavlovi: „Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto vyjděte a jděte v pokoji.“ ^{▼▼Mk 5,34; Jk 2,16} 37 Ale Pavel jim řekl: „Nás, římské občany, ^{▼▼ř.: lidi; 22,25} bez soudu veřejně ^▼▼22,25n zbili a uvrhli do vězení, a nyní nás tajně vyhánějí? To ne, jen ať sami přijdou a vyvedou nás!“ 38 Stráž oznámila tyto výroky velitelům. Ti se ulekli, ^▼▼22,29 když uslyšeli, že jsou Římané, 39 přišli a omluvili se, vyvedli je a prosili, aby odešli z města. ^{▼▼Mt 8,34} 40 Vyšli z vězení a vešli k Lydii, ^▼▼v. 14 uviděli bratry, ^▼▼15,1! povzbudili ^{▼▼14,22; 2K 1,4} je a odešli.