2Sa 15 | CzeCSP | STEP | Později se stalo, že si Abšalóm pořídil válečný vůz, koně a padesát mužů, kteří před ním běhali.

‏ 2 Samuel 15

Abšalómovo spiknutí

1 Později se stalo, že si Abšalóm ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}pořídil válečný vůz, koně ^{▼▼[Abšalóm je první izraelský vůdce, o kterém je známo, že si pořídil vůz a koně; srv. 1Kr 5,6; Dt 17,16; Ž 20,8]} a padesát mužů, kteří ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před ním běhali. ^{▼▼1S 8,11!; 1Kr 1,5} 2 Abšalóm časně ^{▼▼Jb 1,5; 1S 15,12; 29,10} vstával a postavil se u cesty do brány. I stávalo se, že na každého, ^{▼▼h.: + muže} kdo ^{▼▼Pozn. 64 v tabulce na str. 1499}měl spor a ^{▼▼Pozn. 52 v tabulce na str. 1499}šel za králem k soudu, Abšalóm volal: Z jakého jsi města? On ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}odpovídal: Tvůj otrok je z jednoho ^{▼▼n : toho a toho} z izraelských kmenů. 3 Abšalóm mu pak řekl: Podívej se, tvá ^{▼▼Pozn. 58 v tabulce na str. 1499}záležitost je dobrá a správná, ale ⌈král nepověřil nikoho, kdo by tě vyslechl.⌉ ^{▼▼h.: slyšícího nemáš („není ti“) od krále; n : od krále se nedočkáš slyšení} 4 Abšalóm řekl: ⌈Kdybych já byl ustanoven⌉ ^{▼▼h.: Kdo mě ustanoví; srv. např. Jr 8,23} ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}soudcem v zemi, každý, kdo by ^{▼▼Pozn. 64 v tabulce na str. 1499}měl spor či ⌈právní záležitost,⌉ ^{▼▼h. soud; Nu 27,5} by mohl přijít ke mně a zjednal bych mu spravedlnost. 5 A stávalo se, že když se ^{▼▼Pozn. 66 v tabulce na str. 1499}někdo přiblížil, aby se mu klaněl, vztáhl ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}ruku, uchopil ho a políbil. ^{▼▼h.: + ho; 19,39; Gn 33,4; L 7,45} 6 Abšalóm ⌈takto ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}jednal vůči všem Izraelcům,⌉ ^{▼▼h.: dělal tuto věc celému Izraeli; 1S 2,14} kteří přicházeli za králem k soudu. Tak Abšalóm ⌈oklamal Izraelce.⌉ ^{▼▼h.: ukradl srdce izraelských mužů; var.: obelstil; Gn 31,20.26n}

7 Po čtyřiceti ^{▼▼Pš, Vul a Jos., Starož. 7,196: čtyřech; dva h. rkpp.: čtyřiceti dnech; [není jasně řečeno, co se počítá (Davidovo králování? Abšalómův věk?); může jít o písařský omyl (40 namísto 4)]} letech se stalo, že Abšalóm řekl králi: ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}Dovol, ať jdu do Chebrónu splnit ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}slib, který jsem učinil ^{▼▼h.: slíbil} Hospodinu. 8 Tvůj otrok učinil ^{▼▼h.: slíbil} totiž slib, ^{▼▼Dt 23,22; 1S 1,11.21} když jsem bydlel v Gešúru ^▼▼13,38 v Aramu: Jestliže mě Hospodin přivede zpět do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu. 9 Král mu řekl: Jdi v pokoji. Vstal tedy a šel do Chebrónu.

10 Abšalóm poslal do všech izraelských kmenů ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}zvědy se ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}slovy: Až uslyšíte zvuk beraního rohu, řekněte: Abšalóm se stal v Chebrónu ^▼▼2,1.11 králem. 11 S Abšalómem šlo z Jeruzaléma dvě stě mužů; byli pozváni a šli ve své bezúhonnosti, o ^{▼▼Pozn. 58 v tabulce na str. 1499}ničem nevěděli. 12 Zatímco obětoval oběti, poslal Abšalóm pro Achítofela ^{▼▼v. 31; 16,15; 1Pa 27,33; [dědeček Bat–šeby (11,3; 23,34), velmi vážený rádce (16,23)]; [tato zrada přítele je snad v pozadí Ž 55,13—15]} Gíloského, Davidova ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}rádce, aby přišel ze svého města Gíla. ^{▼▼[poblíž Chebrónu; Joz 15,51]} Spiknutí sílilo a lidu s Abšalómem ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}stále přibývalo.

Davidův útěk

K Davidovi přišel posel se ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}slovy: Srdce ^{▼▼označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.}Izraelců ⌈je nakloněno Abšalómovi.⌉ ^{▼▼n.: oddáno; stojí za A.} 14 David řekl všem svým otrokům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: Vstaňte a ^{▼▼kohorativ}utečme, nebo nebudeme moci ^{▼▼podstatné jméno}uniknout ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před Abšalómem. Rychle ^{▼▼infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]}pojďme, jinak si pospíší, dostihne nás, přivede na nás zlo a vybije město ^{▼▼Pozn. 80 v tabulce na str. 1499}ostřím meče. 15 Královi otroci králi ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}odpověděli: ⌈Jak si přeje můj⌉ ^{▼▼n.: Cokoliv se rozhodne; h.: Podle všeho, co si vyvolí můj} pán a král, hle, jsme tvoji otroci. 16 Král ⌈a celý jeho dům ^{▼▼Pozn. 67 v tabulce na str. 1499}odešel pěšky.⌉ ^{▼▼n.: odešel a za ním celý jeho dům; srv. Sd 4,10 × 4,15.17} Král však zanechal deset konkubín, ^{▼▼5,13; 16,21; 20,3; 1Kr 11,3} aby pečovaly o dům. 17 Král a všechen lid ^{▼▼Pozn. 67 v tabulce na str. 1499}odešel pěšky a zastavili se u posledního ^{▼▼h.: vzdáleného; $} domu. 18 Všichni jeho otroci procházeli kolem něj; všichni Keretejci, ^{▼▼8,18; 1S 30,14} všichni ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}Peletejci a všichni Gaťané, šest set mužů, kteří ⌈šli pěšky⌉ ^{▼▼n.: přišli za ním} z Gatu, procházeli ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před králem.

19 Král se ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}zeptal Itaje Gatského: ^{▼▼Pozn. 74 v tabulce na str. 1499}Proč bys šel s námi také ty? Vrať se a zůstaň s králem. Vždyť jsi cizinec, i ty jsi vystěhovalec ⌈ze svého domova.⌉ ^{▼▼h.: k svému místu; srv. 19,40; Př 27,8} 20 Včera jsi přišel, a dnes tě mám nutit jít s námi? ⌈Jdu, ani nevím kam.⌉ ^{▼▼h.: Jdu, kam jdu} Vrať se a ^{▼▼Pozn. 87 v tabulce na str. 1499}vezmi s sebou své bratry. ⌈Milosrdenství a věrnost⌉ ^{▼▼2,6; Př 3,3; 14,22} ať je s tebou. 21 Itaj králi odpověděl: Jakože živ je Hospodin a jakože živ je můj pán a král, tam, ^{▼▼h.: na místě} kde bude můj pán a král, ať umírat či žít, tam bude i tvůj otrok. 22 David řekl Itajovi: Jdi tedy dál. ^{▼▼h.: a projdi; n.: přebroď se; srv. Př 22,3} Šel pak Itaj Gatský a všichni jeho muži i všechny malé ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}děti, které byly s ním.

23 Celá země hlasitě ^{▼▼h.: velkým hlasem} plakala, když všechen lid procházel. I král přešel ⌈potok Kidrón⌉ ^{▼▼n.: Kidrónské údolí; 1Kr 2,37} a všechen lid šel ^{▼▼Pozn. 59 v tabulce na str. 1499}směrem do pustiny. 24 ⌈A hle, Sádok a všichni lévité, kteří byli s ním, nesli⌉ ^{▼▼n.: A byl tu také Sádok a všichni lévité s ním a nesli} truhlu Boží smlouvy. Když Boží truhlu postavili, Ebjátar ^{▼▼17,15; 20,25; 1S 30,7} ^{▼▼Pozn. 88 v tabulce na str. 1499}přinášel ^{▼▼h.: nechával vystupovat (2Pa 9,4); n.: se postavil dopředu / stál v popředí} oběti, dokud všechen lid nevyšel z města. 25 Král řekl Sádokovi: Dones ^{▼▼n.: Vrať; v. 29} Boží truhlu zpět do města. Jestliže naleznu milost ^{▼▼Sd 6,17; Jr 31,2} v Hospodinových očích, přivede mě zpět a ukáže mi ji i svůj ^{▼▼n.: její; [není jasné, jestli příbytek Hospodinův (svůj), nebo truhly (její)]} příbytek. 26 Jestliže však řekne: Nemám v tobě zalíbení, ^{▼▼Pozn. 63 v tabulce na str. 1499}zde jsem, ať se mnou učiní, co ⌈je mu libo.⌉ ^{▼▼h.: je dobré v jeho očích; 19,28}

27 Král dále knězi Sádokovi řekl: ^{▼▼řečnická otázka (která předpokládá přitakání)}Podívej se, ^{▼▼h.: Což nevidíš?; n.: Jsi snad vidoucí?; $} jen se vrať v pokoji do města a tvůj syn Achímaas a Jónatan, ^{▼▼v. 36; 17,17.20; 1Kr 1,42n} syn Ebjátarův, ^▼▼8,17 oba vaši synové ať se vrátí s vámi. 28 Podívejte se, já se budu zdržovat u ⌈stepních brodů,⌉ ^{▼▼srv. 16,14; Q (srv. 17,16!): v pustých stepích / ve stepních pustinách; 1S 23,24} dokud od vás nepřijde ^{▼▼Pozn. 58 v tabulce na str. 1499}zpráva, kterou byste mi oznámili. 29 Sádok a Ebjátar donesli ^{▼▼n.: vrátili; v. 25} Boží truhlu zpět do Jeruzaléma a pobývali tam. 30 David pak vystupoval po svahu Olivové hory, vystupoval a plakal; hlavu měl zakrytou ^{▼▼srv. Est 6,12; Jr 14,3n} a šel bosý. ^{▼▼Iz 20,2—4} Všechen lid, který byl s ním, ^{▼▼Pozn. 66 v tabulce na str. 1499}všichni si zakryli ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}hlavu, vystupovali vzhůru a ^{▼▼infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]}při tom ^{▼▼n.: stále} plakali. 31 Davidovi bylo oznámeno, ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}že Achítofel je mezi spiklenci ^{▼▼n.: těmi, kteří se zapřisáhli; Neh 4,2} s Abšalómem. Nato David řekl: Změň, ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}prosím, Achítofelovu radu ^▼▼v. 12 v bláznovství, Hospodine. 32 I stalo se, že když David přišel na ^{▼▼Pozn. 82 v tabulce na str. 1499}vrchol hory, kde se lidé klanějí ^{▼▼n.: se obvykle skláněl; [v h. je impf. 3.os. sg. — bez konkrétního označení — tj. může být, že tam David chodíval uctívat Boha, nebo obecně: lidé tam uctívali]} Bohu, hle, šel mu naproti Chúšaj Arkijský ^{▼▼[Arkijci byli rod, který pobýval v oblasti JZ od Bét–elu (Joz 16,2)]} s roztrženým ^{▼▼13,31; Iz 36,22} ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}rouchem a prstí ^{▼▼1,2; Neh 9,1} na ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}hlavě. 33 David mu řekl: Jestliže půjdeš dál se mnou, budeš mi břemenem. 34 Ale když se vrátíš do města a řekneš Abšalómovi: Budu tvým otrokem, králi; dříve jsem byl otrokem tvého otce, nyní budu tvým otrokem -- tehdy budeš moci zmařit ^{▼▼srv. Neh 4,9; Jr 33,20} Achítofelovu radu ⌈v můj prospěch.⌉ ^{▼▼h.: pro mě} 35 ^{▼▼řečnická otázka (která předpokládá přitakání)}Vždyť tam s tebou budou kněží Sádok a Ebjátar. ⌈Všechno, co⌉ ^{▼▼h.: Každé slovo, které} se doslechneš z královského domu, ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}oznam kněžím Sádokovi a Ebjátarovi. 36 ^{▼▼Pozn. 63 v tabulce na str. 1499}A jsou tam s nimi jejich dva synové, Sádokův Achímaas ^▼▼v. 27 a Ebjátarův Jónatan. ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}Vzkažte ^▼▼17,17 mi ^{▼▼Pozn. 68 v tabulce na str. 1499}po nich všechno, co se doslechneš. 37 Davidův přítel ^{▼▼16,16; [zdá se, že to byl oficiální titul nejdůvěrnějšího králova rádce; srv. 1Pa 27,33; 1Kr 4,5]} Chúšaj přišel do města. Také Abšalóm přišel do Jeruzaléma.