1Cor 14 | CzeCSP | STEP | Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech , nejvíce však, abyste prorokovali.

‏ 1 Corinthians 14

Jazyky a proroctví

1 Usilujte ^{▼▼ř. diókete, tj. (Pro–/)Následujte; Ř 9,30; 12,13; 14,19; 1Te 5,15; 1Tm 6,11; He 12,14} o lásku a dychtěte ^▼▼12,31 po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali. 2 Neboť kdo mluví jazykem, ^{▼▼v. 18nn; 12,10; 13,1; Mk 16,17} nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí, ^{▼▼n.: nenaslouchá} duchem mluví ^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}tajemství. ^▼▼2,1 3 Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, ^{▼▼Ř 14,19; Ef 4,12} povzbuzení ^{▼▼n.: napomenutí (paraklésis)} a útěše. 4 Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje ^{▼▼8,1; Ř 14,19} církev. ^{▼▼n.: sbor / shromáždění} 5 Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali. ^{▼▼Nu 11,29} Kdo prorokuje, je větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by i vykládal, aby se budovala církev. ^{▼▼n.: sbor / shromáždění}

6 Tedy, bratři, ^{▼▼Sk 1,15p} kdybych k vám přišel a mluvil jazyky, co vám prospěji, když bych k vám nepromluvil ve zjevení, ^▼▼v. 26 v poznání, ^{▼▼12,8; Ř 15,14} v proroctví nebo vyučování? ^{▼▼Ř 6,17; 2Tm 3,10} 7 Stejně je tomu i s neživými nástroji vydávajícími zvuk, ať už s flétnou nebo s lyrou ^{▼▼Gn 4,21; 2S 6,5} Kdyby ⌈nevydávaly různé tóny⌉, ^{▼▼ř.: nedala rozdíl tónům} jak by se poznalo, co se na flétnu nebo na lyru hraje? 8 A kdyby polnice vydala nejasný zvuk, kdo by se chystal k boji? ^{▼▼Nu 10,9; Jl 2,1} 9 Tak i vy: Jestliže jazykem nevydáte jasné slovo, jak se pozná, co bylo řečeno? Neboť budete mluvit do větru. 10 Vždyť na světě je tolik druhů jazyků, ^{▼▼ř.: hlasů; [t.č. je známo více než 6000 jazyků]} a žádný není ⌈bez významu⌉. ^{▼▼ř.: němý} 11 Jestliže neznám význam jazyka, ^{▼▼ř.: hlasu (také zn.: řeč)} budu cizincem ^{▼▼ř. barbaros (tj. cizojazyčný); Sk 28,1p} pro toho, kdo mluví, a ten, kdo mluví, bude cizincem ^{▼▼ř. barbaros (tj. cizojazyčný); Sk 28,1p} pro mne. 12 Tak i vy, poněvadž ⌈horlivě usilujete⌉ ^{▼▼ř.: jste horlivci; Sk 21,20; 1Pt 3,13} o duchovní projevy, snažte se, ^{▼▼n.: usilujte; Ko 3,1}abyste se v nich rozhojňovali ^{▼▼2K 8,7; 1Te 4,1} pro budování církve. ^▼▼v. 4 13 Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat. 14 Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl ^▼▼v. 19 je bez užitku. 15 Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí; budu zpívat chvály duchem, ale budu zpívat ^{▼▼Ef 5,19; Ko 3,16} chvály i myslí. 16 Neboť kdybys dobrořečil jen duchem, ^{▼▼n.: v duchu} jak by mohl ⌈přítomný prostý člověk⌉ ^{▼▼ř.: ten, který zaujímá místo nezasvěceného; v. 23n; Sk 4,13; 2K 11,6} k tvému díkůvzdání ^{▼▼Ef 5,4} říci 'Amen', ^{▼▼Dt 27,15p} když neví, co říkáš? 17 Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován. ^▼▼v. 4 18 Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni; 19 ale v církvi ^▼▼v. 4 -- abych poučil i druhé -- chci raději promluvit pět slov svou myslí než deset tisíc slov v jazyku.

20 Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; ^{▼▼Ef 4,14} ve zlém ^{▼▼Ř 16,19} buďte jako nemluvňata, ^{▼▼Ž 131,2; Mt 18,3} ale v myšlení buďte dospělí. ^{▼▼n.: dokonalí} 21 V Zákoně je napsáno: ^{▼▼J 10,34} 'Jinými jazyky a rty cizinců ^{▼▼ř.: jiných; var.: jinými; srv. Iz 28,11n; Dt 28,49} budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat,' praví Pán. 22 Jazyky nejsou tedy znamením ^{▼▼ř.: ke znamení} pro věřící, ^{▼▼Sk 2,44!; 2K 6,15; 1Te 1,7; 1Tm 4,10} nýbrž pro nevěřící, ^▼▼6,6! proroctví ^▼▼v. 1 však není pro nevěřící, nýbrž pro věřící. 23 Když by se tedy sešel ^{▼▼ř.: + na jednom místě} celý sbor ^▼▼11,18 a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí ^{▼▼n.: nezasvěcení} lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte? ^{▼▼Sk 2,13} 24 Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, ^{▼▼n.: nezasvěcení} bude ode všech usvědčován a ode všech souzen. 25 Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, ^{▼▼L 17,16} pokloní se Bohu ^{▼▼Mt 4,10} a vyzná: 'Vskutku, mezi vámi je Bůh!' ^{▼▼Iz 45,14; Za 8,23!}

Pořádek ve shromáždění

Co z toho tedy ^▼▼v. 15 plyne, ^{▼▼ř.: je} bratři? Když se sejdete, každý [z vás] má chvalozpěv, ^{▼▼Ef 5,19} má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; ^▼▼12,10 všechno ať je k budování. 27 Mluví–li někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá. ^▼▼v. 5 28 A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění ^{▼▼n.: sboru, církvi} mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu. 29 Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují. 30 A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne. ^{▼▼ř.: mlčí} 31 Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni. 32 Duchové proroků se podřizují prorokům, 33 neboť Bůh není Bohem zmatku, ^▼▼v. 40 nýbrž Bohem pokoje. ^{▼▼7,15; Ř 15,33!}

Jako ve všech shromážděních ^▼▼v. 28 svatých, ^{▼▼n. konec odstavce až zde} 34 [vaše] ženy nechť ve shromážděních ^▼▼v. 28 mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené, ^{▼▼1Tm 2,11; 1Pt 3,1} jak praví i Zákon. 35 Chtějí–li se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění. ^▼▼v. 28 36 Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?

37 Považuje–li se někdo za proroka nebo duchovního člověka, ^▼▼2,15 ať uznává, že to, co vám píšu, ⌈je Pánovo přikázání⌉. ^{▼▼var.: jsou Pánova přikázání} 38 Jestliže to někdo neuznává, ⌈sám nebude uznáván⌉. ^{▼▼var.: ať neuznává} 39 A tak, [moji] bratři, horlivě se snažte ^▼▼12,31 prorokovat a nebraňte mluvit jazyky. 40 Všechno ať se děje slušně a spořádaně. ^▼▼v. 33